Psychologové z Oxfordské univerzity se pokusili otestovat teorii o tom, že silně nábožensky založení lidé mají velmi vyvinutou intuici a naopak potlačeno analytické myšlení. Na konci výzkumu museli ale prohlásit, že tato hypotéza je neplatná. Silně nábožensky založení lidé nejsou intuitivnější než ateisté, ale ani nemají horší analytické myšlení. Víra je tak podle autorů nejspíš formována pouze výchovou v určitém kulturním prostředí.
„Dlouhodobě se debatuje na toto téma, ale naše výzkumy tuto teorii podryly, tedy že silné náboženské cítění je založeno na faktu, zda je člověk intuitivně, či analyticky myslící,“ uvedl vedoucí autor doktor Miguel Farias.
Jeho tým testoval poutníky do Santiaga de Compostela. Všímal si, jak silně jsou nábožensky založení, a následně u nich provedl řadu testů na intuitivní a analytické myšlení. Mezi silným náboženským založením a zmíněnými typy myšlení ale nebyl prokázán žádný vztah.
Lidé vyznačující se silnou vírou a oddaností svému náboženství nebyli ani intuitivnější, ale ani méně analyticky myslící než ateisté.
„Nemyslíme si, že se lidé narodí jako věřící stejně, jako se nevyhnutelně naučíme jazyku už v prvních měsících života. Dostupné sociologické a historické důkazy naznačují, že to, v co věříme, je hlavně založeno na vlivech výchovných a sociálních, ne na kognitivním stylu, jako jsou intuitivní/analytické myšlení. Náboženská víra je primárně zakořeněna v kultuře spíš než v primitivní intuici,“ dodal doktor Farias.
Klíč ke štěstí?
Podle jiného výzkumu může stát víra v Boha za skutečností, že právě věřící lidé bývají v seniorském věku v porovnání se svými vrstevníky šťatsnější. Ovšem má to háček – musejí prý věřit v dobrotivého Boha. Tedy alespoň to tvrdí texaští psychologové, podle nichž jsou věřící senioři mnohem spokojenější se životem – bez ohledu na socioekonomické postavení – než senioři ateistického založení.
Systém víry totiž těmto lidem neustále připomíná potřebu pokory a vděčnosti i za málo. A krom toho jim dává naději, že vše má nějaký širší a vyšší smysl a plán. To ateistům většinou chybí.
Ale zároveň platí, že lidé, kteří vnímají Boha jako milující a vnitřně velmi blízkou existenci, jsou nejšťastnější a nacházejí radost už v pouhé modlitbě. Rozhodně jsou na tom lépe než věřící, kteří vnímají Boha jako přísného, požadujícího dodržování zásad a jako cizí autoritu.
„Prokázali jsme, že věřící starší pětašedesáti let jsou nejspokojenější se svým životem , ale že také platí, že spokojenější se životem jsou více ti věřící, kteří vnímají Boha jako milujícího, než ti, kdo ho vnímají jako trestajícího,“ tvrdí psycholog Blake Kent z Baylorovy univerzity v Texasu.
Sledujte nás na sociálních sítích:
