Zvláštní emoční stav a příjemný pocit zažívají lidé tehdy, když se vrátí do míst, kde v minulosti zažívali něco krásného, ale kde zároveň dlouho nepobývali. Citový vztah k tomuto místu se nazývá topofilie a reakci mozku na tento emočně příjemný a silný zážitek teď popsali vědci ze Surrey.
Pojem topofilie – láska k místu – poprvé použil anglický básník Wystan Hugh Auden v roce 1948. Psal často o vztahu člověka k neosobní přírodě a místům. Ve svých básních se snaží popsat slovy těžce uchopitelnou nostalgickou vzpomínku na dětství a mládí, která se vynoří pokaždé, když člověk navštíví místo, na němž v minulosti zažíval krásné okamžiky.
Vědcům ze Surrey se podařilo popsat, co se děje v tu chvíli v mozku. Jakmile oko pohlédne na scenérii, kterou zná z uplynulých dob a v níž zažíval něco pěkného, okamžitě se silně aktivuje mozková struktura známá jako amygdala (mandlové tělísko). Tato část mozku přitom řídí emoce člověka.
„Poprvé jsme takto byli schopni dokázat fyzický a emoční účinek určitého místa… Magnetická rezonance nám umožňuje vhlédnout do mozku a zkoumat jeho automatické emoční reakce, vědecky dokazuje hmatatelný vztah mezi lidmi a místy, který lze často těžce vyjádřit slovy. Významná místa generují silné reakce v oblastech mozku, které zpracovávají emoce, je vzrušující chápat, jak hluboko toto spojení je zakořeněno,“ uvedl doktor Andy Myers z University of Surrey.
Záhadné emoce
Lidské emoce jsou pro vědce i po desetiletích výzkumu stále poměrně záhadnou oblastní našeho mozku. Jak se tvoří, jak je chápeme, jak je prožíváme či jak je dokážeme číst. To vše je stále předmětem bezpočtu studií. A některé z nich přinášejí opravdu zajímavé poznatky! Třeba že navzdory dlouhému vývoji si v oblasti emocí nejsme zas tak nepodobní se zvířaty...
I když jsme se od našich příbuzných němých lidoopů oddělili před milionem let, stále jsme na tom jako oni a emoce chápeme lépe ze zvuků než ze slov. Behaviorální psychologové z Kanady prokázali, že lidé chápou základní emoce rychleji a lépe z neverbálních zvuků, než když jsou vyjadřovány slovy.
Vědci z McGillovy univerzity v Montrealu se zaměřili na tři základní emoce – vztek, smutek a radost. Pokusné osoby měly rozeznávat emoce u lidí, kteří buď vydávali zvuky, nebo se snažili své emoce vyjádřit v mluvě. U pokusných osob, které hádaly, sledovali vědci mozek pomocí elektroencefalogramu, aby lépe mapovali, která centra v mozku jsou aktivována a jak rychle reagují.
„Identifikace emocionální vokalizace záleží na systému v mozku, který je straší v evolučním slova smyslu. Chápání emocí vyjádřených mluveným jazykem na druhou stranu zahrnují mladší mozkové systémy, které se vyvinuly až s lidskou řečí,“ tvrdí autor výzkumu Marc Pell.
Zajímavé ale je, že lidé nejrychleji ze všech emocí odhalí radost. Na tuto emoci reagují nejrychleji, rychleji než na vztek a smutek.
„Náš výzkum také dokazuje, že posluchači setrvávají v monitoringu vzteklých hlasů déle, bez ohledu na styl vyjadřování, aby lépe pochopili význam hrozby,“ dodává doktor Pell.
Sledujte nás na sociálních sítích:
