Komentáře k článku

to jsou výzkumy.... pár umírajíích jsem viděla, ale ani jeden nebyl před smrtí šťastnější- jen ve chvílích, kdy se aspoň na chviličku podařilo usnout a tak je netrápily bolesti a neduhy. Zato jsem několikrát slyšela, ať už to přijde, že už nemají sílu....Vy si to dovedete představit, že by se vám ulevilo- hurá, teď už je mi tak zle, že to každou chvíli přijde??? Jak já jsem šťastný....

Tak to jsem opravdu netušila, moc mě to překvapilo.:-O

Jeden hasič zasahující u nehod mi posledně říkal něco jiného.

něco na tom bude

Šťastného umírajícího jsem ještě nezažila, ani o něm neslyšela, maximálně tak někde v románu Boženy Němcové. Zářným příkladem může být moje babička, praktikující katolička, která po smrti dědečka měla jediné přání, jít za ním. Když po 19 letech ten čas přišel, babička v posledním stadiu rakoviny, téměř nevnímající, začala o život bojovat tak, že lékaři byli v šoku a týden se v nemocnici na Karláku nemluvilo o ničem jiném.

Zažila jsem několikrát umírání svých blízkých, byla jsem s nimi až do konce, neměla jsem pocit, že by se cítili šťastně a netroufám si bohužel říci ani aspoň dobře....

a to vyzkoumal kdo ? ten, co to zažil ?

Je to neuvěřitelné. Jak toto mohl někdo vyzkoumat.

Když dneska vidím,jaká je dneska společnost a vůbec "svobodný" režim, tak ani moc dlouho žít nechci. Smrti se nebojím, bojím se jen bolestného umírání.

Tak konečně poznám v životě pocit štěstí.