Komentáře k článku

Zopelneni a pak už to nechám na detech

mně je to asi dost jedno, stejně to do toho poté nebudu moci zasahovat: )))))

Možná ano.

tak já chcu..do kvěťňáku zasadit strom s mojím popelem ..alelůůja *4*to sem si našla na inter. a velmi mě to uspokojilo!velmi!prospěšná aj po smrti-jo a ten strom pak zasadit kamkoliF/kvěťňák je bio a časem se rozloží*4*njn hůůmor musí být!

Těch pár řádků je celý článek nebo jsem něco přehlédla? Z nich jsem se tedy dověděla úplné h... nic.

Měl jsem klinickou smrt a je pravda že se člověku vrátí celý život a je mu moc dobře viděl jsem krásnou zář která člověka přitahuje ani se nechtělo zpět to mě bylo 23let . Dnes mi je 60 Smrti se nebojím

:-O

bojím se

Myslel jsem si, že se z článku něco dozvím....ale tak povrchní informace jsem fakt nečekal. Novinářská hrúza - no comment.

bojim se smrti

Můj tatínek měl náznak úsměvu ve tváři.Každého to udivilo....

Kdyz mi umiral tatinek stale mi opakoval,ze me ma moc rad.

To jsou bláboly... Jak někdo ze živých může vědět, co cítí umírající??? :-D

Když vidím, kam ten svět spěje, všechno jde od pěti pod nulu ... tak by se mi tu snad ani nechtělo dlouho strašit, byla bych smířená. Jediný strach budu mít a to bude strach o syna, o to, že už nebudu na blízku, abych pomohla, kdyby potřeboval - a že se na naše děti žene velká pohroma.Pro nás, matky, jsou děti dětmi, i když mají pár křížků na ramenou ... Jiná věc - pocity ve chvíli nadcházející smrti .. záleží na tom, jak kdo má po sobě "uklizený stůl", pokud tu nechávám nedořešené věci, pak smrt asi budu pociťovat dost negativně, v bolestech či bez nich. A jeden moudrý psycholog řekl - kdo se smrti brání, ten ji také hůře prožívá, kdo je smířený a nechává smrti volný průběh, má odchod snažší. A ještě jedna věc - prožila jsem klinickou smrt, vím, co vím a proto se už nebojím, že vše končí ...

Jak může někdo žijící komentovat pocity při umírání ?!?? Co má být šťastného na tom, že opouštíte lidi, které milujete? Třeba odchází relativně mladý člověk obklopený svými dětmi, to má být šťastný okamžik? Nevím, asi záleží na mnoha okolnostech, není jednoznačná odpověď. Ostatně to každý z nás poznáme na vlastní kůži a pak teprve budeme znát odpověď.

do rakvetradičně,prach se v prach obratí

budiž tohle pravdou*3*

Záleží na tom kdo je a kdo není sám se sebou srovnán a vyrovnán, tedy s vlastním životem.Kdo lpí sám na sobě, je sobeckým, sebestředným, zlým, panovačným, nepřejícím, kdo miluje jen sám sebe, je neodpouštějícím, chtivým, lhostejným k druhým, hrabivým, bez svědomí, atd.,může takový člověk pak prožít nějaké klidné a šťastné chvíle při svém umírání? Ne! Takového člověka většinou pohltí vlastní strach z nadcházející zodpovědnosti z toho, co všechno napáchal. Je nejistým, protože neví, zda se ze všeho bude doopravdy zpovídat, nebo ne. A všichni jsme svým způsobem vinni, není žádného rozdílu. Naproti tomu, kdo je srovnán s vlastním životem a se svědomím a potažmo s Bohem, a ten kdo ví, co ho čeká dál, takový člověk může mít velmi klidné umírání.*1*

Doufám, že i u nás jsou léky tišící bolest. Za komoušů nebyly a lidé se těšili leda na to, až ta bolest přejde.

tomu nevěřím