Sociální sítě a internet nabízejí uživatelům obrovskou výhodu anonymity. Ta ledasco snese. Ale také ochuzuje čtenáře o možnost vyhodnocovat jisté důležité vstupy nasvědčující třeba pohlaví autora. Vědci z Pensylvánie zjistili, že se lidé kvůli tomu extrémně chytají sexuálních stereotypů. Hovořit se ženou z očí do očí o technologiích je možné, ale na Twitteru tomu nevěří nikdo. A když tak někdo vidí příspěvek o nových mobilech, vždy si myslí, že jej psal muž. I když je psala žena.
Ale platí to také o slovech jako síla, zprávy či výzkum, u nichž jsou vždy považováni za autory muži. Naopak uživatelé slov láska, roztomilý či nádherný jsou podle čtenářů vždy ženy.
Autor studie doktor Jordan Carpenter přitom vyjmul texty s výše zmíněnými slovy od mužů i žen. Ryze mužská slova našel v ženských příspěvcích a ryze ženská v mužských. A pak bez udání pohlaví autora nechal pokusné osoby hodnotit, kdo texty psal. Výsledky byly až šokujícím způsobem stereotypní.
„Tyto nepřesné stereotypy měly tendenci spíš přehánět než se držet zpátky. Například lidé docela dobře odhadovali, že jedinci, kteří nemají velké vzdělání, častěji mluví vulgárně, ale naprosto chybně se domnívali, že majitelé doktorátu nikdy neklejí, což nebyla pravda,“ tvrdí doktor Carpenter.
Co ho ale nejvíc šokovalo, bylo, že se k pohlavnímu stereotypu lidé uchylují mnohem častěji ve chvíli, kdy neumějí určit, k jakému politickému směru se dotyčný přiklání. Pak femininně znějící texty automaticky přičítají liberálům a maskulinně zase konzervativcům.
„Je to pravda, muži mnohem častěji píšou o technologiích než ženy. Ale pak to vede k nepřesným stereotypům, že žena, která píše o technologiích, je vždycky považována za muže,“ vysvětluje doktor Carpenter.
Sítě lží
O tom, jak moc ovlivňuje anonymita na sociálních sítích nejen to, jak dané příspěvky čteme, respektive koho za jejich autora považujeme, ale také jak moc na svých profilech lžeme, se nedávno přesvědčili britští vědci.
„Pětina mladých lidí otevřeně přiznává, že jejich profil je jen velmi slabým odrazem reality a že události na jejich profilu jsou vlastně výplodem fantazie a lží,“ tvrdí doktor Richard Sherry, specialista na sociální sítě.
„Být soutěživý a toužit se ukázat v nejlepším světle, potřeba podpory a empatie od kamarádů, to je naprosto pochopitelné. Nicméně temnou stránkou této sociální konformity je to, že se hluboce ztratíme sami sobě nebo negujeme, co autenticky a soucitně vnímáme jako sami sebe, a to až do té míry, že už nejsme schopni rozlišit zkušenost, náš hlas, vzpomínku nebo dokonce vnímání sebe sama. Když dojde k tomuto, pocit viny a znechucení z nás samých může vytvořit kognitivní past odcizení se a dokonce pocitu odloučení a paranoie,“ tvrdí doktor Sherry, zakladatel britské Psychoanalytické společnosti.
Sociální sítě podle něj oslabují souvislosti mezi naším skutečným životem a vzpomínkami.
„Zaznamenávání našich zkušeností jakýmkoli médiem k pozdějšímu vzpomínání nebo opětovnému prožití toho, co jsme se naučili, je nejen přijatelné, ale také žádoucí. Ve skutečnosti dívat se zpět do minulosti, ať už je to sebevíc trapné a nepříjemné, je nejen zdravé, ale také zábavné,“ tvrdí doktor Sherry a varuje před jakýmkoli zkrášlováním toho, co na Facebooku lidé prezentují.
Sledujte nás na sociálních sítích:
