Tabu se dnes už netýkají lidské sexuality, která se denně skloňuje v médiích od rána do večera, ale stále se poněkud dotýká lidského vyměšování a především procesu trávení od tlustého střeva po defekaci. Prdění neboli slušněji řečeno upouštění střevních plynů (odborně flatulence) je samozřejmě bez ohledu na zdravotní aspekt nespolečenským chováním, které patří mezi činnosti, jež člověk vykonává sám na dobře větraném místě. Nicméně informace o střevních plynech a prdění – procesu jejich odchodu z konečníku – by tabu být neměly. Už kvůli zdraví.
Jedním z odborníků na gastroenterologii, který se snaží tabu kolem střevních plynů bourat, je doktor Myron Brand z Connecticutu. Ten přímo začíná debatu o tom, že i princezny a ty nejkrásnější modelky světa prdí denně. V průměru desetkrát až dvacetkrát za den se povolí svěrač a uniká plyn ze střev. Samozřejmě se liší to, jak je proces hlasitý, jaký objem plynu uniká či jak tento plyn zapáchá.
Lidé se liší v mnoha vlastnostech a trávení nevyjímaje. Prdění obecně je projevem dobrého zdraví. A přestože se lidé v intenzitě upouštění střevních plynů liší, existuje něco jako zdravá míra definovaná medicínou. Někdy se poněkud liší od toho, co můžeme považovat za komfortní. To, co je pro někoho nepřijatelné a nepříjemné, je pro jiného normální. Někdo to považuje za nadměrné nadýmání a řeší ho pomocí čajů či různých preparátů, jinému to přijde přirozené.
Tvorba střevních plynů, jejich upouštění a dokonce i jejich zápach jsou projevem zdravého trávicího traktu. I když se snaží reklamy na přípravky proti nadýmání tvářit, že zdravý je pouze člověk bez plynů ve střevech, který nemusí prdět, opak je pravdou.
Lidé ale řeší většinou dva nepříjemné projevy, které se k tomuto procesu pojí – hlasitost odchodu a zápach. První souvisí s tělem člověka, druhé je napůl řízeno tím, co člověk jí, napůl tím, co s tím udělají jeho specifické střevní bakterie.
Původcem plynů jsou bakterie. Odpovídají za většinu plynu. To je tedy omluva pro ty, kdo se cítí kvůli střevním plynům trapně. Nemůže za to dotyčný jedinec (může maximálně za to, co a v jaké míře konzumuje), ale bakterie. Ty totiž štěpí a tráví člověkem nestrávené živiny a produkují ony plyny. Některé zapáchají méně, jiné více. Nejhorší zápach produkují bakterie štěpící sloučeniny síry, takové plyny připomínají zkažená vejce či hnijící košťáloviny.
Podle doktora Myrona Branda někdo může žít zdravě a pojídat spoustu zeleniny a ovoce, ale jeho genetické dispozice a unikátní střevní mikroflóra budou tvořit spoustu nelibě páchnoucích plynů. Jiný člověk nemusí mít s plyny žádné potíže a nemusejí u něj ani zapáchat. Zápach a intenzita nejsou projevy nemoci, někdy spíš naopak dobře fungujícího trávní a silné mikroflóry. Příjemné pro život ve společnosti to ale samozřejmě není.
„Nepříjemný zápach není špatný, je to jen funkce toho, co jíte a co s tím učiní vaše bakterie v trávicím traktu. A každý je jiný. Jen to znamená, že jíte a trávíte dobře,“ vysvětluje doktor Brand.
Většinu plynu tvoří oxid uhličitý, který se uvolňuje při každém kvašení – fermentaci – a dýchání živých organismů. Bakterie ale produkují také metan a sirovodík – ten zvlášť zapáchá. Opět platí, že množství sirovodíku produkovaného člověkem záleží na stravě, jeho dispozicích a jeho mikroflóře. Někteří lidé jsou spíš producenty metanu, jiní spíš producenty sirovodíku.
Nepříjemný zápach vzniká nejčastěji ze sacharidů, které neumíme strávit, hlavně z oligosacharidů z luštěnin. Ale národy, které jedí velké množství luštěnin, s tím mají minimální problémy. Jejich střevní mikroflóra se totiž upraví tak, že produkuje nepříjemných plynů méně. Ale existují individuální rozdíly. Jeden si může dát čočkovou polévku, hrachovou kaši s párkem a fazolový dort, a nic to s jeho střevy neudělá. Jiného by to doslova roztrhalo.
Velmi nepříjemný zápach vzniká také trávením masa, vajec a alkoholických nápojů. Bílkoviny obecně produkují nepříjemně páchnoucí plyny, ale zase jich při jejich trávení vzniká mnohem méně než při trávení sacharidů.
Plyny se tvoří také z velmi zdravých potravin – jablek, hrušek, melounu, zelí, chřestu, pórku, cibule, česneku, avokáda, hub, květáku, pšenice a žita (chléb, těstoviny, pečivo), mléka, jogurtu, zmrzliny či šlehačky a sýra.
Méně plynů se tvoří při trávení rýže, kukuřice, brambor či ječmene a ovsa. Málo plynů vzniká také při trávení kvalitního libového masa.
Druhým zmíněným problémem je hlasitost prdění. To ovlivňuje jednoduše poloha svěrače. Když je relaxovaný, pak vychází plyn tiše, když je stažený, ozývá se známý více či méně hlasitý zvuk způsobující pocit studu ve společnosti. Svěrač uvolňují některé potraviny a také pohybové aktivity. Například látky obsažené v kávě svěrač velmi uvolňují.
Pokud je plynatost nepříjemná, obtěžující, prdění častější než dvaadvacetkrát za den, extrémně zapáchající, pak je namístě přehodnotit životní styl a stravu a poradit se s lékařem či jiným odborníkem. Často pomáhá zvýšení pohybových aktivit a také úprava jídelníčku.
Sledujte nás na sociálních sítích:
