Občas se někomu povede „vypustit do světa“ nějakou moudrost, která se uchytne jako obecná pravda či pravidlo. A i když mu všichni věří, je ve skutečnosti takové tvrzení naprostou hloupostí. Schválně, kolika z následujících mýtů věříte vy!
Mýtus č. 1:
Počet mozkových buněk je dán od narození a během života se nemění.
Ale kdepak! Mozkové buňky se tvoří i v průběhu života.
Mýtus č. 2:
Podle barvy hlenu při rýmě poznáme, zda máme bakteriální, nebo virovou infekci.
Bylo by hezké, kdyby to byla pravda. Jenže není.
Mýtus č. 3:
Blesk neuhodí do stejného místa dvakrát.
Tento mýtus nejspíš vznikl, aby uklidnil obyvatele příbytku, do něhož blesk uhodil. Uklidnit je to sice mohlo, ale pravda to rozhodně není!
Mýtus č. 4:
Lumíci ve velkých skupinách páchají sebevraždu skokem z útesu.
Vznik tohoto mýtu je dokonce přesně datovaný – v roce 1958 nahnali američtí filmaři, kteří paradoxně točili přírodopisný dokument, skupinu lumíků z útesu schválně. Vypadalo to na kameru zajímavě… Ve skutečnosti lumíci migrují ve snaze najít potravu, snaží se přeplavat i velké vodní plochy (včetně moře) a umírají vyčerpáním. Nejedná se tedy o sebevraždu v pravém slova smyslu.
Mýtus č. 5:
Když spolkneme žvýkačku,trvá 7 let, než ji strávíme.
Netrvá. Dokonce ji ani nestrávíme – žvýkačka neškodně projde naším zažívacím traktem. A 7 let jí to opravdu netrvá…
Mýtus č. 6:
Nehty a vlasy po smrti stále rostou.
Kdepak, je to optický klam. Jak se scvrkává kůže (a měkké části těla obecně), dochází ke zdání, že jsou nehty a vlasy delší.
Mýtus č. 7:
Žraloci jako jedni z mála živočichů nemohou onemocnět rakovinou.
Tento mýtus má také známého autora – je jím jistý William Lane, který se snažil prodávat žraločí chrupavky jako zaručený lék na rakovinu. Ve skutečnosti žádná chrupavka na rakovinu nezabírá. A žraloci jí mohou onemocnět také.
Mýtus č. 8:
Záření z mikrovlnné trouby zvyšuje riziko rakoviny.
Nezvyšuje. Rakovinu mohou způsobit jen určité druhy záření (a to z mikrovlnky k nim nepatří), navíc u nich ještě záleží na dávce, jíž je člověk vystaven.
Mýtus č. 9:
Pštros v ohrožení strká hlavu do písku.
Kdepak! Ve skutečnosti si v nebezpečí lehne na zem a hraje mrtvého (tedy pokud ho něco nebo někdo nehoní, to pak utíká).
Mýtus č. 10:
Lidé využívají jen 10 % svého mozku.
Ve skutečnosti využíváme celý mozek – různé části zapojujeme v různých situacích (kdybychom opravdu „jeli“ jen na 10 %, bylo by to dost smutné).
Sledujte nás na sociálních sítích:
