Minulý týden jsem měla zajímavou debatu se svými syny. Rozhodli se zatočit se svou „jednovaječností“ a chtějí se napříště odlišovat, co nejvíc to půjde. Jenže ono to jde prakticky jen v oblékání. Což znamená, že musíme (tedy podle Honzíka s Jáchymem) vyměnit celý šatník.
Vždycky jsem myslela, že když mám kluky, budu podobných akcí ušetřena, tedy alespoň do doby, než přijdou do puberty. Omyl. Oba chtějí zbrusu nové (a navzájem co nejvíc odlišné) oblečení. Můj návrh, ať prostě každý den nosí rozdílné svršky (jako to ostatně dělají už teď), se nesetkal s pochopením. A tak máme problém.
Moje kamarádka, která za pár týdnů porodí a snaží se načíst co nejvíc knih o výchově, ačkoli má doma už 14letou slečnu (prý aby aspoň druhé dítě vychovala správně), tvrdí, že kluci prodělávají období, kdy hledají vlastní identitu. Já tvrdím, že zkoušejí, kolik toho máma vydrží.
A máma vydrží hodně. Dokonce i hádky nad tričky s motivem ze Star Wars. Na těch se totiž kluci hravě shodnou – fanoušky téhle ságy jsou oba (především k manželově radosti). Ovšem oba chtějí na triku Darth Vadera, nikoli Mistra Yodu. Jenže jak to udělat, když se přeci nemohou oblékat stejně? Ještěže mají maminku – z obchodu odcházeli svorně naštvaní oba. V rámci zachování neutrality jsem totiž rozhodla, že nebude žádné tričko. Zvláštní, když je záporák na tričku, mohou se přetrhnout. Když je záporák maminka, nevypadají už zdaleka tak nadšeně…
Sledujte nás na sociálních sítích:
