Možná, stejně jako já, sledujete neblahý trend ambiciózních rodičů. Děti jsou již od školek zahrnuty mnoha povinnostmi, které se podezřele podobají nenaplněným snům a představám jejich ctěných matek a otců. No, zejména matek!
Malé baletky, gymnastky, krasobruslařky, herečky, modelky, ale fotbalisté a hokejisté a tenisté – ti všichni a mnozí další jsou ve velké většině novou nadějí rodičů, kteří se pro nedostatek talentu neprosadili v nějaké své vytoužené disciplíně. Co na tom, vloha se u jejich dítěte ještě ani nestihla proklubat! Šup do ruky housličky, na nohy brusličky.
Což o to, aby se děti věnovaly sportům či uměleckým disciplínám je velice vhodná, a to dokonce i v případech, že jejich talent není takový, aby jednou na daném poli zazářili jako nejlepší z nejlepších. I nemuzikálnímu dítěti prospěje nějaká minimální hudební průprava a malý knihomol by měl být zase tu a tam vynesen v zubech na atletický stadion či do plaveckého bazénu, aby protáhl atrofované svaly To, co je však na mnohých rodičích komické, je to zbožné přání, aby jejich děti byly jiné než oni sami. Ideálně lepší a úspěšnější.
Pokud si zrovna říkáte: Proč se naváží do jiných? Ta je ňáká chytrá! Tak jste přesně trefili to, co nejsem! Fakt! Ňáká chytrá totiž fakt nejsem a to zejména na matematiku a další exaktní vědy. A dostáváme se k jádru pudla tohoto článku: já jsem totiž přesně takovým tím typem rodiče, který se denně modlí, aby jeho děti byly v mnoha ohledech lepší a úspěšnější než on sám. Co bych za to dala, aby moje dcerka příští rok začalo hned od první třídy excelovat v počtech a já se s ní nemusela učit, protože by už u jednoduchých počtů vyšlo najevo, že maminka je „ňáká blbá“.
Jojo, střílím do vlastních řad respektive do sebe. Ne, že bych nutila děti chodit do matematického kroužku, ale tajně doufám, že všechno, co mi nešlo, jim půjde lépe, než tomu bylo u mě. Třeba sporty. Bohužel už teď je mi jasné, že odpor k plavání, který mě provázel celé dětství, se začíná projevovat u obou dcer. Inu, dívčí verzi Phelpse mít asi doma nebudeme. Budu však ráda, když si v létě budou užívat u vodních ploch bez paniky z utonutí, jako se to v dětských letech dělo jejich matičce.
Včera mi moje dcera řekla, že nikdy nechce odejít z domova, ale být pořád se mnou, povídat si a popíjet kafíčko. No, ne že by tato představa o mé denní náplni byla zcela realistická, ale vlastně mě potěšilo, že já sice nechci, aby byla jako já, ale ona by to docela brala!
Matka na pokusy
HanKa je reklamní textařka a máma dvou malých dcer.
Kdysi psala blog, nyní své postřehy ventiluje hlavně na svůj Facebook.
Nerada dělá z rodičovství vědu, ale co si budeme nalhávat – on to je svého druhu pokus.
Sledujte nás na sociálních sítích:
