Matka na pokusy: O líné matce a dítěti, které si poradí

Ranní vstávání mi dělá problém odjaktěživa. S dětmi se to nezlepšilo, jen jsem holt nucena to útrpně překonávat. Moje dcerky spí celou noc, takže spánek mám kvalitní, ale to vstávání je i tak k uzoufání odporné a náročné. Po probuzení jsem zombie. Kdepak! Zombie je proti mně čiperka! Ještě že mi muž dá každé ráno k posteli kafe, jehož vůně mě alespoň trochu motivuje vstát z katatonického stavu.

Dnes jsem byla po ránu extrémně praštěná, protože dvouletá Rozinka, se rozhodla v půl čtvrté k ránu, že bude mejdan! No nic, stane se. V půl šesté usnula. Já také. Následně se probudila samozřejmě dřív než já a chtěla vstávat, na rozdíl od své líné matky. Ležela jsem jako lemra a říkala si, ať se laskavě zabaví a nechá mě chvíli rozjímat v horizontálu!

Batole si hospodařilo po pokoji, když tu slyším, jak otevírá šuplík. Paráda! Tam schovávám oříšky a sušené brusinky, když se vrátíme z výletu. Nějaké rýžové chlebíčky se tam taky najdou a jídlem se zabaví alespoň na deset minut! Relaxuji za zvuku šustění obalů od pochutin. Róza si pomlaskává. „Mňam. To je doblota. Hmmm. To je jako nanuk. To Lóze chutná." V duchu se směju, jakou má bujnou fantazii a že jí polystyrén z rýže a ořechy nahradí sladkosti. Hehehe. Popletka malá. Checheche. Prej nanuk! Když v tom přijde k mé posteli a dá mi sladkou pusu. Sladkou do slova a do písmene. Je totiž kompletně zamazaná od čokolády. Já nána jsem si totiž do inkriminovaného šuplíku schovala i tyčinku Twix, kterou jsem si chtěla ve vhodnou chvíli tajně sníst.

Nejenže jsem přišla o tyčinku, ale zároveň jsem musela převlékat postel a smývat čokoládu, která byla malými pacičkami rozpatlaná po celém interiéru. To vše za pět minut spánku. Lenost se občas nevyplácí!

HanKa je reklamní textařka a máma dvou malých dcer.

Kdysi psala blog, nyní své postřehy ventiluje hlavně na svůj Facebook.

Nerada dělá z rodičovství vědu, ale co si budeme nalhávat – on to je svého druhu pokus.