Můj muž mi poměrně nedávno daroval šicí stroj. Musím říct, že to byl zásadní důkaz toho, že poslouchá, co mu říkám. I když mám někdy pocit, že tomu tak není. Občas, když mám něco velice závažného na srdci a hrnu ty silné myšlenky na něj, výrazně u toho gestikuluji a hlas mi jde do fistule, začne můj muž „komicky šilhat“. Tím mi naznačí, jaké má tak přibližně o mém monologu mínění.
Ale zpět k tomu šicímu stroji. To jsem mu takto několikrát – za doprovodu značné gestikulace – hlásila, že nutně potřebuji něco umět. Něco rukodělného. Něco využitelného. Něco hmatatelného. Třeba šít. Můj dobrý manžel „komicky zašilhal“. Tím jsem si říkala, že je vše vyřízeno a já si svou touhu po nabytí nějaké řemeslné zručnosti budu řešit po vlastní ose.
Ovšem co se nestalo. K narozeninám jsem dostala šicí stroj. Byla jsem mile překvapena, ale zároveň jsem si uvědomila, že to moje pindání o tvorbě teď budu muset přetavit v realitu. Začala jsem tedy chodit do kurzu šití.
Pocit tvůrčího uspokojení se dostavil velmi brzo a naše domácí večery se začaly plnit mými vyprávěnkami o stezích, jehlách, látkách a špendlících, které tu a tam doprovodilo „
komické šilhání“ mého muže.
Jednoho dne jsem takto dorazila domů z kurzu a hrdě jsem prezentovala výrobek. „No, to je ale pěknej pytel,“ pravil uznale muž. „To je textilní košíček,“ opravila jsem ho lehce dotčeně. Nicméně mi došlo, že moje výtvory ho příliš nezajímají.
Začala jsem tedy hovořit ze zcela jiného soudku či snad textilního košíčku. Zabrousila jsem do genderové problematiky. Začala jsem na manžela valit své postoje vůči jakési vědecké a technologické výstavě pro děti, která však byla podtitulem pojmenována jako akce pro malé a velké kluky. Ne, že by mě genderová problematika trhala žíly a nitě, ale tento konkrétní případ mi přišel poměrně pozoruhodný. „Copak holky nemohou být vědkyně? To se s nimi automaticky nepočítá? Stroje nejsou pro ně?!?“
Můj muž začal „komicky šilhat“. On mě neposlouchá! Od vědy a strojů jsem se raději vrátila zpět ke stroji šicímu a podotkla jsem, že kromě „toho pytle“ jsme ještě řešily teorii závěsů. Muž zbystřil a prohlásil: „To je něco jako teorie velkého třesku pro ženský?“
Na to jsem už nic neřekla. Pouze jsem komicky zašilhala.
Matka na pokusy
HanKa je reklamní textařka a máma dvou malých dcer.
Kdysi psala blog, nyní své postřehy ventiluje hlavně na svůj Facebook.
Nerada dělá z rodičovství vědu, ale co si budeme nalhávat – on to je svého druhu pokus.
Sledujte nás na sociálních sítích:
