Knižní tip pro školáky: Fánkova dobrodružství

Na hůrce zvané Větrná roste mohutný stříbrný smrk. Jeho bohaté větve padají až k zemi, jehličky má ostřejší a špičatější než leckterý ježek a šišky, které rostou na špici, pokaždé v předstihu vyzvoní, když se blíží návštěva. V dutině tohoto smrku bydlí jedna větrná rodinka. Maminka, tatínek a jejich milý synáček jarní vánek Fánek, který se rozhodně nikdy nenudí. V knížce si všichni prvňáčci mohou přečíst jeho lesní dobrodružství.

Knihu ilustracemi doplnila Cecílie Černochová.

Kniha je k dostání také v e-shopu nakladatelství Grada ZDE. 

Cena: 169 Kč
Rozsah: 72 stran
Autor: Mgr. Pospíšilová Zuzana

UKÁZKA Z KNIHY

Milí malí čtenáři,
tahle knížka vypráví o vánku Fánkovi.
Jistě znáte ten pocit, když vám vítr foukne
do vlásků. Většinou přimhouříte oči a cítíte
příjemný chládek na kůži. Už vás ale asi
nenapadne, jaké to je, být malým větrem –
vánkem, který se teprve učí foukat. A co to
teprve musí být za větrné dobrodružství,
když se vánek skamarádí s malým klukem
nebo s veverkou.
Ať vám čtení jde, jako když vítr fouká.

Jak se Fánek narodil
Brzy na jaře se ve smrkové chaloupce
narodil malý větřík. Vypadal skoro jako
ostatní. Tělíčko měl průhledné, jako utkané
z mlhoviny. To proto, aby ho jen tak někdo
neviděl, a hlavně lidé ne! Jeho malé ručky
byly zdobeny mrňavými prstíky. Na hlavě
měl pár vlásků, které se mu legračně
kroutily, a nožky měl jen na parádu, protože
k létání je vůbec nepotřeboval. Zato pusinku
měl pořádně velikou. To větříky mívají, aby
mohly dobře foukat.

Jednu zvláštnost však tenhle větřík přeci
jenom měl. Byl tak maličký a slabý, dalo by
se říci spíš vánek než vítr, a podle toho také
dostal své jméno – Fánek.

Maminka s tatínkem se o Fánka hezky
starali, měli ho rádi a vůbec neposlouchali
řeči starého Vichru, který pokaždé
když přišel na návštěvu, poznamenal:
„Z toho kluka nic nebude! Vždyť se na
něho podívejte! Je tak slaboučký, že se
snad ani nenaučí foukat!“ A škodolibě se
zasmál.

Maminku to zlobilo. Vzala Fánka do
náruče a hrdě prohlásila: „Teď se mu
smějete, ale počkejte, až trochu povyroste.
To o něm ještě uslyšíte!“

Pan Vichr se tomu zase jen smál.
Jakmile odletěl, rozhodl se tatínek, že
panu Vichru vezme vítr z plachet. Chtěl
Fánkovi vysvětlit, jak by měl jako správný
vítr foukat.

Když fouká vítr, není to jen tak, to si
nemyslete! Každý malý větřík se to musí
nejprve naučit. Někdo se naučí hezky foukat
během chvilky, jinému to trvá déle, ale
nakonec to zvládnou všichni.

Maminka sice tatínka přemlouvala, ať
ještě pár dní počká, až Fánek trochu zesílí
a nabere víc rozumu, ale tatínek si nedal říct
a trval na svém.