Známe to všichni. Na základní a střední škole tvoříme přátelství se spolužáky a slibujeme si, že budou trvat do smrti smrťoucí. Když je ale člověku kolem pětadvaceti, otočí se a onomu slibu se pousměje. O spolužácích toho většinou už moc neví. Přátelství z druhého stupně základní a ze střední školy totiž vydrží jen vzácně. Podle psychologů méně než každé desáté. Především proto, že spolužáci nejsou pro trvalé přátelství kompatibilní.
Do třídy se člověk dostane ne proto, že si s vrstevníky rozumí a mají stejné vlastnosti, ale proto, že se narodili ve stejném období v příslušné oblasti. Takže pravděpodobnost, že člověk potká takové jedince, kteří jsou s ním naprosto kompatibilní, je velmi malá. Podle psychologa Bretta Laursena totiž přátelství adolescentů bývá většinou postaveno na faktu, že se často vídají kvůli školní docházce. Ale kompatibilita – shodnost a vhodnost – jejich psychických vlastností nebývá tak vhodná, aby vzniklo trvalé přátelství.
Právě kompatibilita založená na tom, že druhý nemá nežádoucí vlastnosti a mezi dvěma jedinci nejsou velké rozdíly v povahách a osobnostních rysech, je pro trvalé přátelství zásadní.
„Kompatibilita je funkcí podobnosti mezi přáteli více než přítomností či absencí určité osobnostní vlastnosti,“ tvrdí doktor Brett Laursen z Floridy.
Velmi silným předpokladem, že přátelství nevydrží a rozpadne se, je také rozdílné pohlaví školáků. Naopak stejnopohlavní přátelství vydrží čtyřikrát častěji než přátelství tvořené dívkou a hochem. Rozpad přátelství ze školy také silně podporují rozdíly ve fyzické agresivitě, školních výkonech a oblíbenosti u druhých.
Sledujte nás na sociálních sítích:
