Bylo by hezké, kdyby násilí ve vztazích nebylo součástí každodenního života. Ale protože násilí může mít mnoho podob, je důležité vědět, jak ho poznat – a jak se před ním chránit.
Zejména v případě verbálního násilí to není na první pohled občas zřejmé. Myšlenky typu: „Jen si to představuji“ – nebo „Vždyť to není tak zlé“ se nás snaží utvrdit v tom, že je vlastně všechno v pořádku. Ale ve většině případů je pocit víc než jen krátké nepohodlí. Je to intuice, která nás chce varovat před tím, co se s námi může stát.
Jak rozpoznat známky verbálního napadání
I když verbální násilí je většinou hlasité, může být i zákeřné. To je také důvod, proč ho ne každý pozná. Verbální násilí je forma komunikace, která druhému člověku způsobuje emocionální poškození – vědomě, ale někdy i nevědomě. Může pocházet například od přátel, partnerů, rodinných příslušníků nebo od kolegů z práce; a není vždy snadné to rozpoznat. Konečně, někdy lze zlomyslná slova vyslovit také s úsměvem nebo při objetí.
Vaše pocity nejsou důležité
Pocity jednoho člověka druhý záměrně popírá. To, co jste v situaci cítili, „vůbec takové nebylo“, „přeháníte“ nebo „je to vaše vlastní vina“. Místo konstruktivního řešení se problémy odsouvají stranou. Výsledkem je, že lidé nejen o sobě pochybují, ale kvůli manipulativním výrokům partnera ztrácejí důvěru k ostatním lidem ve svém okolí.
Vyhrožování a hrozby
Vaše chování druzí omezují výhrůžkami a hrozbami. Může dojít i k vyhrožování fyzickým jednáním. Lidé, kteří jsou v takovém vztahu, se většinou učí stále více přizpůsobovat, aby nevyvolali negativní reakci toho druhého.
Příkazy
"Nechci, aby ses s těmi lidmi stýkala. Nemají na tebe dobrý vliv.“ – pěkně zabalený příkaz. Rozhodnutí, s kterým člověkem se budete vídat nebo ne, je jenom na vás. Nebezpečné to může být naopak jen pro osobu, která si vaši osamělost přeje. Protože přátelé nás mimo jiné dělají nezávislejšími.
Vtipy a zesměšňování
I ponižující přezdívky mohou být formou verbálního násilí – nebo vtipů namířených na povahu, vzhled nebo chování. Nebo koníček, který ten druhý nemá rád – "zase děláš ty nesmysly?" Cíl: zesměšnit druhé a přetvořit je podle vlastních měřítek.
Je to vždy vaše vina
Obviňování se často používá k vyhýbání se vlastním povinnostem nebo k uvalení nových na druhého. Mohou to být výroky jako „Přátelé se vždy ptají, proč jsi nešel se mnou“ nebo „Musím tu všechno dělat sám?“ – něco, co cílí na sebevědomí toho druhého a ten se necítí dost dobrý.
Ti, kteří zažijí fyzické nebo verbální napadání, nejsou na vině. Nic nemůže ospravedlnit chování, které tlačí lidi na jejich emocionální limity. Být schopen včas rozpoznat příznaky, může pomoci chránit se fyzicky i psychicky.
Zdroj: názory autora - celý článek
Sledujte nás na sociálních sítích:
