Nemáte tušení, že něco takového existuje – dokud tím neprojdete. Postvztahová stresová porucha je skutečná! Jak se projevuje a proč zasáhla i vás?
Děsíte se věcí, které jiným přijdou normální. Nemůžete spát jen proto, že vám příslušník opačného pohlaví poslal (milou!) zprávu. Co to má být? Angličtina pro tento stav má výraz Post-Relationship Stres Disorder (PRSD), který představuje syndrom emocionálně týraného člověka. Přestože PRSD není oficiální poruchou, psychologové našli značné množství důkazů, které naznačují, že v tom můžete lítat i vy. Zde jsou nejčastější varovné signály!
Neustále podezříváte
Nový (potencionální) nápadník vám může říkat krásné věci, ale vaše tělo i mysl se tomu brání. Nesete si z předchozího vztahu stopy nevěry, emocionálního, fyzického či finančního zneužívání? Pořád vzpomínáte na chronické lhaní, násilí nebo narcismus? Může to chvíli trvat, než přestanete být podezřívaví k laskavým motivům okolí.
Přehnaně se vracíte do minulosti
Jakou míry viny nesete? Co se z vaší strany kdysi dalo udělat jinak? Otázka střídá otázku, stejně jako sebeobviňování, které je hlavním indikátorem postvztahové stresové poruchy. Lítáte v tom!
Trýzní vás obsedantní myšlenky
Pokud jste prožili něco traumatizujícího, pravděpodobně budete trpět flashbacky – momenty, které spouští traumatickou vzpomínku, jež vás pocitově zasahují jako nákladní vlak. A jak se tím vším prokousáváte, opět analyzujete, proč vás něco takového potkalo. Peklo.
Láska pro vás není totéž, co pro ostatní
Na ulici, v televizi, kdekoli vidíte zamilovaný pár, jak se líbá a mazlí. Co to s vámi dělá? Vůbec nic! Vlastně si nepamatujete, co to ta láska vlastně je. Máte ji spojenou se zradou, lží a podvody.
Pláč je pro vás i měsíce po rozchodu normální
Slzy krátce po rozpadu vztahu nikoho nepřekvapí, ale to, že pláčete po měsících, nebo dokonce letech v pořádku rozhodně není.
Jste reklamou na citovou otupělost
Dobrý den, já jsem deprese! Možná si myslíte, že k diagnostikování deprese stačí smutnit, ale toto je běžná mylná představa. Deprese představuje i nedostatek motivace a celkovou emocionální nicotu.
Jak z toho ven?
Nejprve si dejte pauzu. Cesta z pekla na výsluní může být trnitá, nesnažte se o dokonalou pózu a iluzi pohody. Využijte své přátele a rodinu, o které se můžete opřít, věnujte se koníčkům. Pakliže cítíte, že potřebujete pomoc zvenčí, kontaktujte terapeuta.
Zdroje: www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC7320243/ - celý článek
Sledujte nás na sociálních sítích: