Že když se někdo podivně potí a koktá, zaručeně lže? Takhle to být nemusí. Pokud chcete odhalit lháře, zaměřte se spíše na obsah jeho sdělení i to, zda si nějak podezřele často nesahá na ústa.
Říká se, že lhát se nemá. Vždyť lež má krátké nohy! Ovšem i s nimi umí zatraceně rychle utíkat. Lidé neříkají pravdu z mnoha důvodů. Někdo se klamnými výroky snaží získat nějaké výhody, zatímco jiný si chce vylepšit pověst, vyhnout se trestu, zakamuflovat vlastní chybu či jen odvrátit pozornost. Je tu tedy otázka, která se přímo nabízí – umíte rozpoznat lháře? Není to tak jednoduché, jak se může zdát.
O nervózní třes rukou tolik nejde
Obvyklé fyzické známky falše mohou zahrnovat nadměrné pocení, třes rukou, vyhýbání se přímému očnímu kontaktu, koktání nebo celkový neklid. Jenže také nemusejí. Je nešťastné těmito projevy identifikovat a konfrontovat potenciálního lháře, neboť takto se přirozeně chovají třeba jedinci se sociální úzkostí (1). Na jaké signály a indicie se tedy zaměřit, když jsou popsané příznaky z obliga?
Informace ve správném dávkování
Váš přítel se opozdil a na schůzku přišel s dvouhodinovým zpožděním. Ještě než si sundal kabát, do posledního detailu vám barvitě popsal, jak ho zdržel šéf v práci, ujela mu tramvaj a cestou se ještě musel převléct, protože ho někdo polil kávou. Je to asi více informací, než potřebujete, že? A to je přesně ono. Přílišné sdílení komplikovaných podrobností ukazuje dle názoru výše jmenované odbornice na lhaní. A stejné je to prý i v případě, kdy je hříšník skoupý na slovo a odbíhá od tématu (1). Na co ještě si dát pozor?
Zakrývání úst není vždy k užitku
Když člověk kýchne či zívne, zakryje si ústa. Tedy alespoň ve společnosti, neboť prskat na druhé bacily a ukazovat jim hrdlo bývá krajně neslušné. Co když se to ale děje i z jiných důvodů? Když lidé lžou, obvykle dochází k náhlým změnám řeči těla. Těkají očima po místnosti, neustále poposedávají na židli, zakrývají si ústa nebo kříží nohy. Pokud to obvykle nedělají a není to u nich normální, zbystřete. Jasným ukazatelem je i změněný tón hlasu (1).
Zdroj: (1) www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC6890208/
Sledujte nás na sociálních sítích:
