Usmíření se v hněvu a zklamání zdá být téměř nemyslitelné. Ale bez ochoty odpustit ani ten nejlepší vztah nefunguje. Ale co dělat, když jednoduché "Omlouvám se" nestačí?
Obličej zrudne, hlas se šroubuje výš a výš dokud se nezlomí. Bouchání dveří a slzy, drsná slova a pak ledové ticho. Když emoce vřou, je pro mnoho párů těžké tomu druhému odpustit a usmířit se.
Správně se pohádat není snadné, ale usmíření nakonec posiluje pouto a dává jistotu, že případné další problémy můžeme vyřešit společně. Ale co dělat, když říct "Omlouvám se" po hádce zkrátka nestačí?
Vědci (1) z Bucknell University v Pensylvánii se touto otázkou zabývali. Tým psychologů vedený Joelem Wadem chtěl vědět, které chování muži a ženy považují za účinné nebo žádoucí pro usmíření. A zda existují rozdíly mezi pohlavími. A pokud ano, jaké.
Nejprve vědci požádali 78 účastníků studie, aby jmenovali pět způsobů chování, které by použili, aby se omluvili svému partnerovi. Z dat vytvořili 21 kategorií, které prezentovali druhé skupině subjektů. Tato skupina měla naopak uvést, které chování by považovali za účinné. Ukázalo se, že komunikace, omluva, odpuštění partnerovi, společné trávení času a kompromisy vyšly jako nejúčinnější.
Sex a květiny
Vědci (1) však také zjistili rozdíly mezi pohlavími. Muži preferují dobře míněná gesta a sex. Ženy by tak pro usmíření mohly využít sexuální laskavosti. Muži tak sdělují, že jsou stále sexuálně otevření a nechtějí vztah ukončit. Naopak ženy chtěly více času stráveného společně se svým partnerem. Takový čas pro ně znamená, že partner se snaží, o vztah pečuje a chce pokračovat ve vztahu. Kromě toho jsou slzy u mužů jako kouzelná zbraň. Plačící muž je údajně podle výsledků studie důkazem, že mu na vztahu skutečně záleží.
Výsledky studie jsou však subjektivní a pro jejich objektivizaci je nutné provést další výzkum. Ale jedna věc je jistá: Bez ochoty odpustit nemůže fungovat ani to nejlepší partnerství. Ti, kteří odpouštějí, žijí zdravější život, trpí méně depresemi, vysokým krevním tlakem, migrénami, poruchami spánku nebo příjmu potravy.
Zdroj: (1) www.digitalcommons.bucknell.edu/fac_journ/1433/
Sledujte nás na sociálních sítích: