Kanadští vědci výzkumem jednovaječných dvojčat prokázali, že tendence k osamělosti v životě je částečně genetická. Majitelé určitých verzí některých genů mají tendenci cítit se osaměle a být neurotičtí – tedy náchylní k negativním emocím a výkyvům nálad. Ovšem aktivní tvorba kvalitních mezilidských vztahů genetické dispozice převáží. Naopak technologická izolace v neosobních vztazích na sociálních sítích je posiluje.
Takže jedinec, který má stejně nevýhodné geny, ale který si utvoří během života kvalitní přátelské vztahy, se osaměle cítit nemusí a nemá tendenci k výkyvům nálad a pesimismu. Naopak tendence uzavírat se před společností a trávit čas u televize, internetu a mobilu nevýhodné genetické dispozice umocňuje.
Síla přátelství
Někteří lidé jsou kvůli DNA náchylní cítit se osaměle, jiní naopak díky jiným genům mají tendenci necítit se tak, i když kvalitní vztahy nemají. Ale právě kvalitní mezilidské vztahy můžou zcela vyrušit negativní účinek genů.
Vědci se v posledních letech hodně věnují výzkumu vlivu genů a prostředí na určité choroby, poruchy a projevy chování. Některé jsou silněji ovlivněny geneticky, jiné zase prostředím, další jsou průměrem obou.
„Pokud si člověk utvoří přátelství už na škole a je šťastný z míry interakce, které se těší s jinými lidmi, má tendenci cítit se méně osaměle bez ohledu na genetiku,“ tvrdí doktorka Julie Aitken Schermer z University of Western Ontario v kanadském Londonu.
Osamělost uprostřed společnosti
Právě lidé s vysokou mírou neuroticismu – výkyvy nálad a tendencí podléhat negativním emocím – bývají častěji osamělí. Podle kanadských genetiků za obojí můžou podobné geny, které člověk zdědí. Jenže v posledních letech se společnost uchyluje více k izolaci ve světě moderních technologií, takže více těch s nevýhodnými geny podléhá dědičnosti a cítí se osaměle.
„Docela se obávám toho, že tvoříme osamělejší skupinu lidí, protože nejsme dost propojení mezilidskými vztahy, snažíme se propojovat pouze elektronicky,“ dodává doktorka Schermer.
Sledujte nás na sociálních sítích:
