Připadá vám něžná přezdívka typu „čumáček či koblížek“ infantilní? Chyba. Máte problém se hluboce intimně a citově propojit s partnerem. Naopak dvojice používající tyto přezdívky – v intimní komunikaci doma – tvoří spokojenější a funkčnější vztahy. Samozřejmě cukrováním a používáním těchto intimních přezdívek by dvojice měla šetřit na veřejnosti.
Podobné přezdívky jako koťátko či tygřík jsou totiž součástí partnerské intimity. Tu posilují a podporují, ale neměly by překračovat její hranice. Dvojice, která se takto oslovuje na veřejnosti, de facto odhaluje to nejintimnější ve vztahu okolí. Nicméně z nového průzkumu (1) společnosti Superdrug Doctor vyplývá, že dvojice užívající něžní přezdívky mají o devět procent spokojenější vztahy než ty, kterým to připadá ujeté či dětinské. A to platí pro Evropany. Stejný průzkum v USA odhalil, že dvojice užívající něžné přezdívky jsou se svými vztahy spokojenější dokonce o šestnáct procent. Není sice jasné, zda užívání přezdívek naznačuje kvalitu intimity ve vztahu, tedy že dvojice schopné se hluboce citově a intimně propojit je užívají častěji, nebo zda užívání těchto něžností zvyšuje intimitu ve vztahu.
„Za správných okolností nejsou něžné přezdívky jen způsobem, jak získat partnerovu pozornost, ale můžou být také znamením, že jste vedle něj dost uvolnění a cítíte se dost dobře, takže dokážete vytvořit a používat vlastní láskyplný jazyk,“ tvrdí mluvčí společnosti Superdrug Doctor (1).
Dědictví po maminkách
Jsou lidé, kteří pro své partnery používají něžné přezdívky, a ti, kteří je používají, ale tají to a vehementně popírají. Podle psychologů je to ale nevyhnutelné. Proč? Můžou za to matky. Když se totiž dítě narodí, to, co je láska, mu vtiskuje matka svou něhou a chováním. Jenže ona je také tou, která na něj jako první hovoří a používá zdrobněliny. Když jako dospělí navazují lidé velmi intimní a citově hluboké vztahy s jinou osobou, automaticky začnou používat něžné zdrobněliny typu miláček, koblížek, pupíček, ušáček apod (2).
Jakmile se člověk zamiluje a vytvoří si něžné citové pouto k druhé osobě, vrací se vlastně do prvních měsíců života, pociťuje něco, co vnímal jako miminko v náručí své matky. Tehdy se mozek vrací k potřebě používat řeč miminek a partner – i když je to statný medvěd – je najednou medvísek, ňufáček či kuřátko (2).
Zdroj: (1) onlinedoctor.superdrug.com/thats-not-my-name/, (2) www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC5078777/
Sledujte nás na sociálních sítích:
