Přímý a upřený pohled do očí ztěžuje danému protějšku lhaní

Vědci (1) z Tampere testovali schopnosti lidí lhát v experimentální hře. A zjistili, že jedinci, kteří dokážou lhát během této hry, lžou mnohem častěji také ve skutečném životě.

„Lidé podle všeho kladou důraz na názory druhých o nich samotných. A v situaci, kdy jsme sledováni druhými, se chováme sociálně mnohem vhodněji… V západní kultuře mají lidé tendenci koukat jiným lidem do očí, když je žádají o pomoc či velmi upřímnou odpověď. To je zřejmě proto, že vyhýbat se přímému pohledu je podezřelé,“ tvrdí psycholožka Jonne Hietanen z Tampere.

Přímé pohledy do očí přitom oslabují kognitivní funkce, a tedy i schopnost lhát, což je kognitivně extrémně náročná aktivita.

Kolik řečí umíš, tolikrát jsi lhář?

Lhaní je vůbec zajímaví schopnost lidského mozku. A tak není divu, že už o něm vědci přinesli řadu zajímavých poznatků. Tak například zjistili, že lidé ovládající plynně krom mateřštiny ještě jiný jazyk se mohou snadno ocitnout v pasti vlastní neupřímnosti. Cizí jazyk se totiž učíme především racionální částí mozku a dokážeme v něm kvůli tomu snadno lhát. Naopak mateřština je velmi silně emocionálním jazykem a mnohem obtížněji v ní tak potlačujeme svědomí. V rodné řeči jsme upřímnější než v té později naučené (2).

První jazyk našeho života – mateřština – je úzce spojena s emocemi, což nás činí zranitelnějšími a zároveň upřímnějšími. Druhý jazyk, který se naučíme, je vedle toho spojen s racionální částí mozku, což znamená, že v něm máme větší odstup a lhaní nám nečiní potíže (2).

„A to tak moc, že lidé, kteří hovoří dvěma jazyky, můžou v jednom jazyce určitý fakt přijmout, zatímco ten samý v jiném jazyce popřít. Vnímání pravdy je pohyblivé, když je nahlíženo prizmatem různých jazyků a kultur,“ tvrdí doktorka Ceri Ellis z University of Manchester (2).

Zdroj: (1) www.pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/30408602/, (2) www.theconversation.com/you-are-more-likely-to-deny-the-truth-in-your-second-language-82193