Odhaduje se, že průměrný člověk lže 30krát denně. Lži jsou tak pro většinu lidí naprosto běžné a přirozené. Jak se dají odhalit? Použijte tyhle tři techniky!
Samozřejmě, že chcete slyšet, že v těch nových šatech vypadáte skvěle, kadeřnice odvedla dobrou práci (navzdory vašim pochybnostem) a že partner za svoji motorku utratil mnohem méně, než říká. Nevinné, bílé lži jsou ovšem úplně jiné než ty podlé a závaznější. Pokud potřebujete odhalit, zda vás protějšek podvádí, dál se stýká s milenkou, tají vám dluhy nebo nějaké závislosti (kupříkladu na automatech), konfrontujte ho jako profesionál (1).
Dejte mu prostor pro vyjádření
Policejní a jiní vyšetřovatelé používají způsoby, prostřednictvím kterých odhalují i ty nejšikovnější lháře. Mezi jejich nejúčinnější techniky patří volnost v projevu. Pakliže na osobu, ze které toužíte dostat pravdu, uhodíte, nechte ji mluvit, což pro ni většinou představuje problém.
Lháři často váhají a zadrhávají se v odpovědích, neboť nedokážou čerpat ze skutečných vzpomínek a postrádají představivost. Z toho vyplývá, že pokud chcete odhalit lháře, buďte dobrým posluchačem a následně mu klaďte neočekávané otázky, ať ho vyvedete z rovnováhy. Lhář, zvláště ten cvičený, totiž vždycky má připravený nějaký scénář. Ten je třeba nabourat detaily. „Jakou barvu měly židle v restauraci? Kolik jsi zaplatil za kávu? Jak to vypadalo v domě tvé kamarádky? Kde měla nejvíc uklizeno?“
Všímejte si smyslových popisů
V literatuře o výslechu existuje myšlenka zvaná „monitorování reality“. To se týká „procesu, kterým jedinec připisuje vzpomínku skutečné zkušenosti nebo představy“. V podstatě nás žádá, abychom zvážili, jak uchováváme vzpomínky ve srovnání s tím, jak ukládáme fikce. Jedním z klíčových poznatků je, že když si vybavíme skutečnou vzpomínku, odkazujeme na smyslové detaily (jak věci vypadaly, voněly atd.) a také na to, jak jsme se cítili při konkrétní události.
V případě skutečných vzpomínek lidé popisují, že jim byla zima, teplo, byli naštvaní z promočených kalhot, báli se, že nestihnou autobus (dojít domů včas), byli svědky pouličního konfliktu (měli obavy o zdraví někoho jiného) a podobně. Pokud je to lež, dotyčný stroze uvede. „Ani ti nevím, ale asi pršelo, musel jsem si vzít deštník.“ Méně smyslových pocitů rovná se méně pravdy.
Nechte ho vysvětlení opakovat
Lhaní je víceúčelové a obtížné. Lháři si musí naplánovat, co říkají, hlídají se, aby nevypadli z role a obvykle „papouškují“ svoji naučenou verzi. Myšlenka je taková, že pokud chcete slyšet pravdu, měli byste lháře nechat, aby svoji verzi příběhu odvyprávěl – podruhé a klidně i potřetí, počtvrté… Opakování ho znudí, přijde o ostražitost a jistě se najde informace, která s předchozím vyprávěním nesedí. Jestli máte ještě nějaké pochybnosti, vytaste tu nejsilnější zbraň. Přimějte hříšníka, aby příběh povyprávěl pozpátku. Kognitivně je právě to ten nejtěžší úkol, který mu můžete dát.
Zdroje: (1) www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC7767987/ - celý článek
Sledujte nás na sociálních sítích:
