Komentáře k článku

Máte pocit, že jste se z něčeho dostala? Tak to je omyl. To by vám někdo musel přepsat geny, abyste se mohla přestat vrhat stále do té samé pasti. Vždycky jsem si myslela, že za všechny mé problémy může otec, který mě neměl rád. Teď si myslím, že byl nejlepší otec, jakého jsem si mohla přát. On jediný mě, sice ne úmyslně, ale přece, připravoval na život takový, jaký je. Na rozdíl od ostatních milujících otců, kteří ve svých dcerách vzbuzují falešnou představu, že je snad někdy nějáký chlap může mít opravdu rád. Kdybych byla znovu mladá a věděla, to co vím teď, udělala bych se velmi krásnou a obětovala bych tomu opravdu hodně a pak bych pomocí své krásy krutě trestala jednoho za druhým a jako upír bych se živila jejich zoufalstvím a na maximum vyhroceným a nikdy neuspokojeným chtíčem. A taky jejich znemožněním a zklamáním. A vytěžila bych z nich všechny jejich homotné statky, které by šlo vytěžit a vyplýtvala bych je za zbytečnosti, aby se jejich těžká práce proměnila v nic a ponižovala bych je tak, jak jde jenom muže ponížit,a zraňovala bych jejich city do morku kostí a žádná proradnost a špatnost by mi k tomu nebyla dost špatná a to vše s cílem je naždy ochromit a psychicky zmrzačit. Za to, jak jsou hnusní. To by byla hezká náplň života.

Ale vlastně ani ne. To bych se k nim dostala moc blízko. Spíš bych si celý život dávala velký pozor, abych se k žádnému psychycky a intimně nedostala blíž, jak na sto metrů. Tak jako vůči slimákovi, na kterého nechcete šlápnout. Ani ne tak proto, že je vám ho líto, ale proto, že nechcete mít to svinstvo na svých botách. A bylo by to dobré, kdybych to už tenkrát v dětství udělala, protože všechno to, co mi kdy řekli, všechno to, co cítí, co si myslí nebo co chtějí by ztratilo jakoukoliv váhu. A možná bych byla někde jidne, než dneska jsem. Snad se tam ještě dostanu.