Děti, které mají pocit, že je rodiče nechtěli, nebo jimž to rodiče od narození do dospívání dávali najevo, jsou častěji úzkostné a mají úzkostný typ připoutání k partnerovi. Výsledkem je, že častěji podvádějí své partnery a mají problém udržet si jeden dlouhodobý vztah. Rodiče dávající dětem najevo, že jsou neplánové, jim zničí život až do stáří. Účinky byly potvrzeny i po více než čtyřiceti letech.
„Pocit, že jste nechtění nebo neplánovaní, zvyšuje šanci, že bude mít člověk obavy či strach někomu důvěřovat, sblížit se s ním a být na partnerovi závislý. Tento mentální obraz visící jako mrak nad hlavou může ovlivňovat vyšší citlivost k odmítání. To může předem odsoudit každý vztah k neúspěchu,“ věří profesor Omri Gillath z University of Kansas.
Zakletá sebejistota
Jemu se podařilo prokázat, že osoby, které vyrůstaly s tím, že jsou nechtěné a rodiči neplánované, byly v dospělosti úzkostnější, častěji se dopouštěly nevěry a nedokázaly se zavázat ve vztahu.
„Nesebejistí a úzkostí lidé se častěji oddávají mimomanželským vztahům a bývají zacykleni v začarovaném kruhu rozchodů a návratů k jednomu partnerovi,“ tvrdí profesor Gillath.
Důvěra a bezpečí
Typ připoutání si člověk tvoří v prvních letech života podle toho, jak se k němu chová matka. Je podstatný pro partnerské vztahy ale také pro vztahy přátelské, sourozenecké či kolegiální. Zdravým typem připoutání je bezpečný, kdy se člověk cítí příjemně a bez jakýchkoli potíží v blízkém intimním vztahu, partnerovi důvěřuje, nebojí se závislosti, přílišného sblížení či naopak odpoutání.
„Lidé pak můžou být připoutáni také vyhýbavě, kdy se snaží shazovat význam blízkého vztahu a potlačují své emoce. Nebo můžou být připoutáni úzkostně, kdy se obávají toho, že budou opuštěni a odmítnuti,“ vysvětluje profesor Gillath.
Podle něj přitom může ublížit informace, že byl člověk nechtěný, i po dvaceti či čtyřiceti letech od narození.
Sledujte nás na sociálních sítích:
