Velmi atraktivní jedinci můžou být z online seznamek rozladění. Nabydou totiž snadno dojmu, že je kontaktují jen méně atraktivní protějšky. A to jednoduše proto, že lidé mají tendenci v této neosobní formě seznamování kontaktovat jedince, kteří jsou přitažlivější než oni sami. Neloví tak v takzvané své lize, ale jdou do té, která je minimálně o pětadvacet procent přitažlivější. Jenže pak se musejí smířit s tím, že na jejich zprávy lidé z „vyšší ligy“ jen zřídka reagují.
Tvrdí to sociologové z University of Michigan, kteří provedli velmi rozsáhlou analýzu chování na online seznamkách. Tým nejprve velký soubor profilů z online seznamek podrobil analýze atraktivity a rozdělil osoby do několika kategorií neboli tzv. lig. Pak provedl analýzu toho, kdo koho kontaktuje. A z výsledků je patrné, že lidé na online seznamkách mají tendenci kontaktovat protějšky, kteří jsou o pětadvacet procent atraktivnější než oni sami. A jim také posílají mnohem delší zprávy než lidem ze své ligy.
Ale právě takové chování se nevyplácí. Jednak výrazně atraktivnější jedinci těm méně atraktivním velmi často ani neodpoví, což může vést k rozladění a znechucení, ale delší zpráva navíc přitažlivost méně pohledného člověka nezvyšuje.
„Myslím, že velmi běžnou stížností lidí na online seznamkách je to, že mají pocit, že jim nikdo neodpovídá. Ale to je prostě proto, že většina lidí míří do vyšší ligy, na kterou nemá,“ tvrdí socioložka Elizabeth Bruch z University of Michigan.
Nicméně online seznamování je způsob velmi povrchní založený především na posuzování vzhledu a povrchních vlastností. Hlubší testování charakteru a poznávání osobnosti je možné jedině při schůzkách naživo.
Seznamky v koncích?
Podle psychologů z Oxfordské univerzity a King’s College London dokonce nemá online seznamování žádnou budoucnost. Tedy to, které sází na propracované profily s jasně definovanými zájmy a tím, co není člověk ochoten u druhého tolerovat. Čím pečlivěji je profil definován, tím menší šanci člověk má, že potká životního partnera, s nímž bude skutečně šťastný. Přílišná vybíravost a kritičnost jdou proti životu samotnému. Lidé jsou totiž nevyzpytatelní a vedle každého člověka se chováme jinak.
„Jsou věci, které nemůže člověk předpovědět. Být otevřený náhodným událostem se zdá jako jedna ze zajímavých a vzrušujících věcí. Lidské bytosti jsou hluboce nepředvídatelné. Může to být tak, že jedna určitá manýra u jednoho člověka může být zásadní a u druhého předává a zesiluje zájem a vzrušení a další věci, ale to se nedá předpovědět, protože je v tom něco hluboce nepolapitelného. Můžu si myslet, že jsem hašteřivý, nevrlý muž středního věku, ale pak potkám jednu osobu a zjistím, že jsem člověk plný energie a šťastný, ale to bych přitom nikdy nepředpověděl. Obáváme se, že technologie škrtí neredukovatelné kouzlo člověka a to, kdo nás přitahuje,“ svěřil profesor Christopher Hamilton z King’s College London v rozhovoru pro deník The Telegraph.
Online seznamování sází příliš na matematiku, která má sice své místo, ale nesmí být hlavní definicí, pouze doplňkem.
„Strach z používání technologií máme proto, že je to příliš binární a příliš ostře ohraničené. Máme tendenci se cítit nešťastní, když z něčeho odejmeme příliš lidského. Brutální výstavba nás činí nešťastnými. To je důvod, proč se vrátila omšelá elegance. Dokážu si představit, že pokud zajdeme příliš daleko v racionalizaci lásky, budou lidé stále nešťastnější, aniž budeme tušit proč. Pak se možná zase příliš vychýlené kyvadlo vrátí,“ míní profesor neuropsychologie Anders Sandberg z Oxfordské univerzity.
Sledujte nás na sociálních sítích:
