Plachost znamená pocit nejistoty, studu, strachu či ostychu z neznámého prostředí či tvorů. Člověka, který jí trpí, rozhodí i nesprávně použité fráze či slova. Víte, jak se k někomu takovému chovat? Tohle si odpusťte!
Bernardo J. Carducci, profesor psychologie a ředitel Výzkumného ústavu plachosti na univerzitě Indiana sídlící v Bloomingtonu, tvrdí, že více než 40 procent široké veřejnosti se dá považovat za plachou. Je tedy vysoká pravděpodobnost, že i váš pošťák, kolegyně či spolužák potřebuje trochu jiný přístup než ostatní. Těchto šest věcí mu nikdy neříkejte!
„Víc mluv!“
Stydliví nebo nejistí lidé se hned po seznámení s vámi příliš neprojevují. Rozhodně vám nebudou skákat do řeči nebo komentovat vaše vtipy. Spíš se drží v ústraní, proto je nenuťte, aby něco říkali, když nemají chuť. Ostatně máte pouze jednu šanci, abyste udělali první dojem, tak si ji nezkazte nátlakem. Mohlo by to skončit tak, že si vás plachý jedinec zařadí na černou listinu.
„Ty asi nejsi moc přátelský...“
Ten, kdo je plachý, chce být sociální, touží mluvit a bavit se, ale prostě neví jak. Nastaví si proto masku nedostupnosti, možná se dokonce tváří trochu sobecky, nepřístupně nebo arogantně – zvlášť v přítomnosti větší společnosti. Někdy je pak těžké rozlišit, zda se jedná o egoistickou pózu nebo obranný mechanismus. Než si uděláte konečný názor, nikoho nesuďte. Vezměte si „zakukleného“ stranou a nasaďte přátelský úsměv. Určitě ho neosočujte z toho, že nekomunikuje nebo že tváří jako mistr světa.
„Proč se mi nedíváš do očí?“
Vyhýbání se očnímu kontaktu? Normální, když si připadáte bezradně. Neupozorňujte na to. Podle odborníků na řeč těla je i provokativní zírání na plachého člověka něco jako znásilňování – obrazně řečeno. Když bude chtít, udělá to přece sám. No ne?
„Ale nech toho, běž!“
V dobré víře pošťouchnete kamarádku, aby šla na bar seznámit se s mužem, i když se na to necítí. Plachý člověk ale nebude dělat to, na co není připraven. Jeho frustrace ze společnosti nebo selhání se může prohloubit. Docílíte toho, že z večírku odejde. Pokud skutečně chcete pomoci, například s tím seznámením, běžte na bar taky a kamarádku představte.
„Cože? Říkej to hlasitěji!“
Nervozita, nejistota i plachost se mohou projevovat tlumeným hlasem osoby, jež si nepřijde ve své kůži. Nedomáhejte se „vyšších frekvencí“, spíš projevte solidaritu a víc se ke druhému nakloňte. Vždyť překonání plachosti vyžaduje čas i úsilí.
„Ty s tím naděláš...“
Každý má své osobní limity jinde. Jednomu přijde naprosto normální tančit na stole, druhý by si nedokázal představit, že by okolo toho stolu byť jen prošel. Věřte, že když má někdo strach ze společnosti, okolí i sebe sama, je pro něho úspěchem třeba i sezení v koutě. Proto ani fráze „ty s tím naděláš“, není příliš vhodná.
Sledujte nás na sociálních sítích:
