Když se potkají dva lidé a rozumějí si, velmi často se z nich stávají přátelé. Pak se o nich říká, že frčí na stejné vlně či vidí svět jedněma očima. Podle kalifornských vědců to ale není metafora, nýbrž neurologický zákon. Výzkumem aktivity mozků různých lidí, z nichž někteří byli přáteli a jiní ne, dokázali, že mozky dvou blízkých přátel fungují stejně.
Neurologové z Kalifornie pouštěli videoklipy skupině osob a sledovali přitom pomocí přístrojů činnost jejich mozku. Která centra se zapínají, jak silně, apod.
Čím větší přátelé, tím podobnější mozky
Z analýzy vyplynulo, že čím blíže si dva lidé byli a čím pevnější přátelství mezi nimi vznikalo, tím byla aktivita mozku shodnější. Doslova mozky dvou přátel fungovaly stejně, zatímco mozky dvou náhodně vybraných jedinců vykazovaly při sledování stejného videa různou aktivitu.
Pomocí srovnání aktivity mozku při určité činnosti a sledování určitých stimulů, které v někom vyvolají emoční reakci, jiného nechávají chladným, lze odhadnout, jak pravděpodobně by mezi dvěma jedinci vzniklo přátelství.
Souznění myšlenek
„Neurologické reakce na dynamické naturalistické stimuly, jako jsou videa, nám může poskytnout vhled do lidských nenucených a spontánních myšlenkových procesů tak, jak se rozvíjejí. Naše výsledky naznačují, že přátelé zpracovávají svět kolem sebe výjimečně podobným způsobem. Mínění, že lidé mají tendenci připomínat své přátele, je dlouhodobě intuitivní názor, který je rovněž dokazovaný po staletí užívanými přirovnáními, jako že vrána k vráně sedá,“ uvedla doktorka Carolyn Parkinson z University of California v Los Angeles.
Popsanému jevu souznění mozků se říká neurální homofilie, která předpovídá to, že podle neurologické reakce se dva lidé stanou přáteli tím spíš, čím spíš vidí svět podobně.
Sledujte nás na sociálních sítích:
