Psychologické rozdíly mezi muži a ženami nejsou tak značné, jak se muži a ženy mající spolu problémy v komunikaci snaží tvrdit. A nejsou ani tak výrazné, jak o nich píší knihy, které přirovnávají muže k Marťanům a ženy k Venušankám. Platí to pouze v případě, že je řeč o reprodukci. Ženy i muži v nich hrají dost odlišné role, proto k ní přistupují odlišně i psychologicky, k čemuž je ale předurčila evoluce. Nikoli kultura. Dokazuje to výzkum v Norsku, kde muži dávno vykonávají činnosti dříve spjaté pouze s ženskou rolí. A i tam muži a ženy pohlížejí na nevěru dost odlišně.
Proč? Ženy můžou s každým pohlavním stykem otěhotnět. Znamená to pro ně devět měsíců strádání a porod ohrožující je na životě. A pak také dlouhá léta náročné péče o potomka. Pokud otěhotní s mužem, který se nedokáže zavázat, hrozí ženě, že bude na výchovu sama. Proto musí zamezit tomu, aby se muž citově zainteresoval jinde. Muži jsou rozsévači. Nikdy nevědí, zda se otci skutečně stali, a tak se snaží rozsévat mnoha směry. Doma si ale být jistí chtějí. Proto musejí partnerce zamezit především v nevěře fyzické. Jedině tak si můžou být jisti, že krmí své vlastní geny.
„Psychologie mužů a žen je podobná v mnoha oblastech, ale ne, když jde o reprodukci,“ tvrdí docent Mons Bendixen z Norské univerzity vědy a techniky.
Spolu s kolegou profesorem Leifem Edwardem ze stejného pracoviště a profesorem Davidem Bussem z University of Texas studovali povahu žárlivosti u tisíce mužů a žen.
Samotné je překvapilo, jak silné jsou rozdíly mezi muži a ženami v reakci na nevěru a že platí teorie evolučních psychologů, tedy že muži žárlí na nevěru fyzickou a ženy zase naopak na nevěru psychickou.
Šokující přitom je, že tohle platí i v norské společnosti, která má jednu z nejvyšších rovností pohlaví na světě. Muži zde běžně chodí na rodičovskou dovolenou a pomáhají v domácnosti rovným dílem s úklidem a výchovou dětí. Je tedy jasné, že rozdíly v přístupu k žárlivosti nejsou ovlivněny kulturou, ale evolucí.
„Z hlediska kulturně daných pohlavních rolí psychologové věří, že žárlivost je naučená, ale my jsme si teď velmi jistí, že tyto reakční mechanismy jsou v mysli člověka vypěstovány evolucí,“ tvrdí docent Bendixen.
Sledujte nás na sociálních sítích:
