Americká psycholožka žijící ve Vídni Helen Rudinská tvrdí, že vztah se svým způsobem neliší od firmy. Rodačka z Washingtonu DC svou teorii úspěšně aplikuje u svých klientů a pomohla tím zachránit stovky manželství. Podle ní musejí mít partneři ve vztahu společnou vizi a umět ji jasně formulovat tak, jak to dnes dělají velké společnosti. Definovat a vyslovit společné hodnoty, cíle vztahu a určit si společný směr.
„Pro většinu lidí jsou jejich primární vztahy těmi nejdůležitějšími, které mají. Bohužel, nemají pro ně ale žádné společné plány a cíle. Většina párů tráví spoustu času plánováním jen svatebního dne, ale nemají plány pro dlouhý život v manželství. Co chcete od manželství? Jaký smysl má mít váš vztah? Proč jste s partnerem? Tyto otázky musejí být zodpovězeny, abyste mohli být s manželstvím spokojeni,“ vysvětluje doktorka Rudinská.
Bez vize totiž lidé nejsou schopni fungovat. Ani jako jedinci, ani jako partneři.
„Všichni si do vztahu přinášíme předem vytvořené ideje a očekávání. Tyto ideje byly implantovány do našeho nevědomí rodiči, společností, televizí a filmy. Bohužel většina párů nesdílí svá očekávání se svým protějškem ještě před manželstvím. Nakonec začnou klopýtat na cestě a zjistí, že jejich ideje a očekávání se neslučují. To je nejčastěji moment, kdy přijdou ke mně,“ tvrdila doktorka Rudinská v rozhovoru pro rakouskou edici deníku Local.
A poskytla mu také návod, jak společnou vizi ve vztahu vytvořit. Nejdříve si oba partneři sepíší v krátkých větách každý sám jejich osobní vize o uspokojujícím láskyplném vztahu. Píší to v přítomném čase. Důraz mají klást na neoddiskutovatelné podmínky a touhy.
„Kupříkladu napíšete: Podporujeme jeden druhého, aby následoval své sny, a podporujeme vzájemně zájmy toho druhého. Jsme milující rodiče, pracujeme na výchově dětí jako tým,“ uvádí Rudinská.
Všechny věty musejí být vystavěny v pozitivním tónu. „Kupříkladu napíšete: ‚Řešíme své neshody a rozdíly mírumilovně.‘ Nenapíšete místo toho: ‚Nehádáme se.‘ Také napíšete spíš: ‚Věříme jeden druhému.‘ Nikoli toto: ‚Nežárlíme na sebe,‘“ dodává Rudinská.
Při tvorbě společné vize vztahu se partneři zaměří na tyto oblasti: láska a sex, finance, rodičovství, příbuzní partnera, komunikace, práce, životní styl a volnočasové aktivity. A odpovídají přitom na tyto otázky: Jaké aktivity děláte společně? Jak si rozumíte? Jak spolu hrajete? Jaký máte pohlavní život? Jak trávíte volný čas? Jaký vztah máte k penězům? Jak činíte rozhodnutí? Jak zvládáte konflikty? Jaké jsou vaše vztahy s partnerovými příbuznými či nevlastními dětmi?
Pak se partneři spojí a dávají dohromady své věty. Spolupracují na tom, aby se na společné vizi shodli. Nejdříve řeší pro oba podstatné body, na nichž se shodnou. Když se vyskytne konflikt v důležitém bodu, pak je potřeba najít kompromis, který bude vyhovovat oběma. To je ale mnohdy moment, k němuž je potřeba třetí strana – odborný psycholog či terapeut.
A konečně finálním krokem je sepsání společné vize, vytištění na papír a společné přečtení nahlas. Tento papír je pak dobré vyvěsit a mít občas na očích. Každý rok je pak možné společnou vizi aktualizovat a upravit. Taková vize se pak stane průvodcem v manželství a pomáhá držet kurz, navíc dvojici neustále připomíná, co je spojuje a proč vlastně spolu jsou.
Sledujte nás na sociálních sítích:
