Nevěra a s ní spojená žárlivost je téma, které se přetřásá všude. Kde vůbec vzniká? Je nám vrozená, biologicky daná, nebo se jedná o výsledný produkt socializace? A co nám radí oborníci?
Můj oblíbenec, doktor sexuologie a šaramantní muž, Ulrich Clement, ve své knize Wenn Liebe fremdgeht (Když láska zahýbá) jde pěkně ke kořenům. Až do doby kamenné, kdy prý žárlivost zajišťovala lepší rozmnožovací šance. Ne, že by tedy pračlověk vědomě kontroloval věrnost své, do kůže oděné družky z tohoto důvodu, ale jaksi zpětně se zjistilo, že tomu tak bylo.
Ulrich Clement tedy žárlivost považuje za prastarý afekt, daleko starší než naše demokracie. To je podle něj jeden z důvodů, proč pocity žárlivosti brát vážně a rozhodně je nepopírat. Takovou ignoraci považuje za blbost a přirovnává ji lapidárně k situaci člověka, který si pálí prsty o žhavá kamna, odmítá to ale připustit a ruku na nich drží dál.
A co nevěra?
Dle rady tohoto mediálně proslulého experta je tedy zapotřebí nebrat své pocity, jsou-li oprávněné, na lehkou váhu a nevěrníka nešetřit...Ovšem s mírou, protože: za své city nemůžeme, ale za jejich projev ano! Čili: spáchej scénu, ale měj ji pod kontrolou! Jen se proboha nesnaž zahrnout protějšek vstřícnou chápavostí! Na tu je čas až po "itálii"! Samozřejmě kultivované....
Protože intelektuální nadhled, výdobytek našeho demokratického vývoje, vede k potlačení našich přirozených emocí a nevěrného partnera musí pěkně zklamat. Cože? Já jsem vzduch? Tobě je fuk, že mám jiného/jinou?! I tak by mohl, dle U. Clementa, právem ječet uražený hříšník.
Pohled ženy
Jinak se ovšem na věc dívá žena, doktorka psychologie Doris Wolf. Tak ty žárlíš? Šup s tebou na terapii! Tahle expertka nevidí na žárlivosti pranic pozitivního. Naopak. Podle ní je žárlivost v přímém rozporu s láskou, jednoznačně jí škodí, a je tedy nezbytné s ní skoncovat, nejlépe ihned. Ale co je to ihned? Nejpozději tehdy, zjistí-li žárlivec, že trpí on nebo jeho partnerský vztah. A ten nemusí trpět jen tehdy, je-li objektem žárlivých výbuchů člověk. Klidně může jít o kamarády a kamarádky, partnerův oblíbený předmět (např.motorku) nebo jeho hobby (fotbal, rybaření, dýchánky s přítelkyněmi atd.).
Kdo žárlí, zneužívá svého partnera k tomu, aby mu dokázal, že je atraktivní a hoden jeho lásky a měl by si uvědomit, že ji produkuje on sám, nikoli jeho partner nebo domnělá konkurence, tvrdí nesmlouvavě Doris Wolf.
Důležité je zachovat klid
Co na to já? Co by na mne udělalo nebo naopak neudělalo žádný dojem, kdyby se partner dozvěděl o mém románku nebo já o jeho?
S Ulrichem souhlasím v tom, že bych asi padla do mdlob, kdyby mě můj choť vlídně, bez jediné stopy vzrušení v hlase, požádal o vyjasnění situace. Tak se mi doneslo, že máš milence! Prosím, pojďme si, než se rozběhneme každý do své práce, na chvíli sednout a promluvit si o tom! Řekni mi něco o jeho přednostech a v čem je lepší než já? Budu se snažit ti porozumět a zaujmout k tvému novému vztahu pozitivní stanovisko!!
Tak to by se mnou asi šlehlo. Na druhou stranu ale i reakce: Tak hele, prý máš nějakýho novýho šukálistu! To už ti nestačím? Co mi na to řekneš? Má ho většího než já? A kde se vůbec slejzáte, platí aspoň hotel nebo si ho taháš k nám domů? To bych vám teda neradil! Jestli ho tam jednou natrapíruju, zpřerážím mu hnáty, hajzlovi jednomu! Dávám ti lhůtu do pondělka, abys to s ním skoncovala, pak si třeba táhni za ním!
Tohle by asi nebyl postoj, který by na mě, vcelku intelektuálně založenou bytost, nějak zapůsobil. Jako ostatně ani první zmíněná varianta. Co by tedy bylo v tom případě žádoucí? Nejspíš reakce tohoto typu: Mám problém. Dozvěděl jsem se, že prý se s někým scházíš....a že to trvá už delší dobu. Navrhuju, aby sis nechala projít hlavou, co mi k tomu chceš říct, abychom večer zašli do pizzerky za rohem a probrali to. Rozčiluje mě to, jak sama vidíš. Stěží přemáhám vztek a je mi to taky líto, protože, i když už neprožíváme největší vášeň, jsi moje žena a já tě mám rád. Rád bych se od tebe dozvěděl, co to je a co s tím chceš dělat. Něco takového by platilo na mě, ale každý si musí svůj způsob najít sám.
A co je nejdůležitější: každý by měl vědět, co ho dělá šťastným a jak toho co nejrychleji dosáhnout.. Protože, ačkoli to zní banálně, je to v konečném efektu právě to, oč běží!
Autorskou je spisovatelka Mgr. Libuše Konopová. Vystudovala FF v Olomouci, řadu let učila a věnovala se překladům. Dnes se věnuje hlavně poradenství v oblasti rozvoje osobnosti, zvyšování sebevědomí, škole flirtu a ve spolupráci se západními režisérkami propagaci noblesní erotiky pro ženy a páry.
Sledujte nás na sociálních sítích:
