Rozdíl v chuti na sex je naprosto normální. Každý člověk má jinak nastavenou biologicky danou „touhu“, a tato biologická dispozice podléhá denně mnoha faktorům. Sexualitu ovlivňuje počasí, únava, „nemoce“ i emoce, pracovní tempo, starosti běžné i mimořádné. Specifická je sexualita po porodu.
Nicméně rozdílnost v touze se objevuje v každém vztahu. Stane se, že jeden z partnerů by se miloval, ale druhý na „to“ nemá ani pomyšlení. Pokud se taková situace odehraje ojediněle, nic se neděje. Problém nastává, když jeden z partnerů sex výrazně odmítá či druhý jej výrazně vyžaduje. Pro oba dva je tato situace stresující. Partner s větší apetencí pociťuje napětí, které může ventilovat agresí vůči partnerovi s menší apetencí. U tohoto partnera po častém nucení k výkonu, k němuž nemá spontánní chuť, může klesat potěšení a může narůst nechuť až odpor ke styku.
Odmítání sexu bývá důvodem hádek
Sexualita je jednou ze složek partnerského vztahu, ve které pár musí najít určitý soulad. Podobně je tomu například u témat financování domácnosti, trávení volného času a způsobu výchovy dětí. I na těchto tématech je zapotřebí se dohodnout. I v těchto tématech během partnerství může docházet k různým konfliktům, třenicím a hádkám a mohou se stát v určité době problémem. Jako každý problém je zapotřebí je vyřešit. Najít určitý konsensus – dohodu či kompromis, který bude dlouhodobě uspokojující pro oba. V zásadě pro sex platí to samé. Milování by mělo vycházet z dohody. Znamená to tedy, že k milování by mělo docházet tehdy, když oba dva chtějí? Co když je ale v páru jeden, který o milování nestojí? Znamená to, že už mezi nimi sex nikdy nebude?
Ve chvíli, kdy jeden z partnerů vnímá tento nesoulad – rozdíl v sexuální touze – jako výrazný a kdy se tento nesoulad stává problémem, který jej/ji trápí, je zapotřebí tento problém řešit. V takové chvíli nemůže obstát argument druhého z partnerů (toho, který o sex zájem nejeví), že on/ona s tím problém nemá, je to problém toho druhého. Tento problém se týká obou v páru. Jestliže je jeden z páru trvale stresován situací, vzniká nerovnováha a zdroj napětí a možných konfliktů. V partnerství je zapotřebí zabývat se tím,co druhého z partnerů trápí, a jako vyjádření respektu k němu slouží ochota začít problém řešit. Partneři se v této oblasti musí naučit sexuálnímu vyjednávání.
Sexuální vyjednávání
Hovořit o sexu není totéž co sexuální vyjednávání. Sexuální vyjednávání musí být vedeno v respektu jednoho vůči druhému. Ani jeden z páru není více nebo méně v právu. V sexualitě vše závisí na domluvě, přáních a ochotě obou. Existují dvě podmínky: vzájemná dobrá vůle k dohodě a schopnost nalézt uspokojující a potěšující sexuální aktivitu pro oba partnery. Při sexuálním vyjednávání je vhodné se dohodnout na těchto tématech:
Motivací k sexu nemusí být vždy jen touha se milovat.
Přijde-li pár na terapii, partnerka odmítající sex (pro ilustraci popisujeme případ ženy, ale stejná situace může nastat i opačně) často hovoří o tom, že „TO“ přeci pro manžela ráda „UDĚLÁ“. Partner tuto situaci vnímá, jako že mu žena „podržela“ – poskytla mu sexuální uspokojení. V čem je tedy problém?
Poskytnout manželovi sex („podržet mu“) není totéž, co vědomé rozhodnutí se s manželem milovat, které je vedené mimosexuální motivací. Mimosexuální motivací může být například to, že máte svého muže ráda. Takové milování pak zahrnuje i všechny ostatní intimnosti (povídání, mazlení, líbání, hlazení…), které dávají vašemu partnerovi pocit, že je opravdu milován, ne že je pouze „udělán“, aby se zbavil biologicky podmíněného napětí. Takové chování vyjadřuje respekt jak k partnerovi tak k aktu lásky.
Vyhovění vždy neboli Jak často a jak?
Nicméně takový konsensus musí zahrnovat též dohodu o frekvenci. Není možné, aby partner s nižší sexuální touhou „vyhovoval“ druhému partnerovi vždy. I v tomto ohledu je zapotřebí, aby byly síly vyvážené. Jestliže méně sexuálně „chtivý“ partner je ochoten svoji aktivitu zvýšit kvůli svému muži/ženě, je vhodné, aby i druhý partner, řekněme více „chtivý“, byl ochoten přistoupit k nějaké změně. Například by mohl z četnosti svých potřeb do určité míry slevit. Přebytečné sexuální napětí lze vybít například masturbací, sportem či jinou – sublimační – aktivitou.
Nebo by mohl být také ochoten nacházet pro partnera/ku přijatelnou formu. Sexuální styk nemusí vždy nutně být genito-genitální. Někdy je dobré si uvědomit, že když se žena na styk necítí, ale ráda se se svým partnerem mazlí, může ona jeho uspokojit například orálně či manuálně. Je mnoho variant jak intimitu prožívat, a je potřeba se o tom domluvit. Ne vždy je zapotřebí, aby oba dosáhli orgasmu, ne vždy je zapotřebí, aby se „udělalo“ všechno. Ne vždy je nutné, aby to bylo „jako naposled“.
Na těchto obecných formulacích je vidět, jak je sexualita záležitostí individuální. Co znamená příliš často či do určité míry slevit? To je opravdu věc každého páru. Není možné říci, že normální je se milovat dvakrát týdně. Pro někoho ano, pro někoho ne. Jde o to, aby v páru panovala shoda a rovnováha kompromisů. Vyjednání kompromisu neznamená jenom něco ztratit, ale i něco získat.
Jak si navzájem vyhovět?
Dalším prostorem pro vyjednávání je způsob milostného aktu. Jestliže sexuální vyjednávání dospěje do této fáze, obecně je možno říci, že sexualita páru není výrazně narušena. V tom se ale může skrývat riziko. Sexuální praktiky, které jednomu z partnerů nevyhovují a je do nich dlouhodobě tlačen, mohou vést k jeho nechuti se milovat. Jelikož je způsobů milování tolik, kolik je lidí na světě, dává to velký prostor k nalezení kompromisu i ve způsobu sexuálního aktu. Nejenom kompromis (hledání jakési střední cesty), ale i vyjednávání dohody (tvořivé hledání nové cesty) je pro sexualitu páru přínosné.
Zdroj: www.sexualne.cz
Sledujte nás na sociálních sítích:
