Stalo se jaksi uniformním názorem považovat za „životní úspěch“ ten finanční. Tedy člověk bohatý a dobře situovaný je dnes většinovou společnosti považován za úspěšného. Ačkoli pro jiného může být úspěchem vychovat z vlastních potomků slušné lidi či pro jiného předávání moudrosti jiným generacím, když se podíváme na problematiku z hlediska ekonomického, pak platí, že pro úspěch tohoto druhu je mnohem důležitější typ osobnosti než inteligence.
Ekonom James Heckman, který považuje za úspěch právě nabytí bohatství, tvrdí, že se většina lidí mýlí, když si myslí, že lidé s vyšším IQ končí v životě s větším ekonomickým úspěchem. Ve skutečnosti prý ovlivňuje inteligence tento faktor jen ze dvou procent. Mnohem větší vliv – krom lidského štěstí – má totiž typ osobnosti.
Profesor Heckman tvrdí, že finanční úspěch souvisí se svědomitostí, což je rys osobnosti definovaný pílí, vytrvalostí a sebedisciplínou.
Nositel Nobelovy ceny z roku 2000 působící na University of Chicago tvrdí, že úspěch nezávisí jen na vnitřní inteligenci, ale především na vlastnostech, které se člověk může naučit. Krom svědomitosti je důležitá také otevřenost zahrnující zvídavost a touhu pouštět se do neznámých věcí a oblastí.
„Samozřejmě na IQ také záleží. Někdo s IQ 70 nebude schopen takových výkonů a mentálních operací jako jiný s IQ 190. Ale v tom, kdo z dvou nadprůměrně inteligentních uspěje v konkurenčním boji, rozhodují schopnosti, které si během života osvojí a které nejsou vrozené,“ vysvětluje profesor Heckman.
A krom toho existuje ve společnosti skupina ještě mnohem vyspělejších jedinců, pro které finanční úspěch není synonymem úspěchu životního a jejich hodnoty jsou postaveny výše.
Spousta peněz, málo času?
Ještě před několika lety se lidé, snažící se dokazovat svůj vyšší společenský status, chlubili exotickou dovolenou či novou golfovou výbavou. Sociologové z Harvardovy univerzity ale tvrdí, že tohle už dávno není moderní. Dnes se musejí ti, kdo chtějí být někým
„víc“, chlubit hektickým životním stylem.
„Filmy, časopisy a populární televizní pořady často zdůrazňují nadbytek peněz a volného času jako symbol bohatství. V posledních letech ale zobrazování bohatých relaxujících u bazénu či na jachtě, hrajících tenis či pólo vystřídaly reklamy představující velmi zaneprázdněné jedince, kteří pracují dlouhé hodiny a mají nedostatek volného času. Představování zaneprázdněnosti v práci a nedostatek volného času funguje jako viditelný signál statusu v očích okolí,“ tvrdí docent Neeru Paharia z Harvardovy univerzity.
Jeho závěry vyplývají z analýzy mediálních výstupů ve Wall Street Journal a podobných periodicích určených bohatým a úspěšným. Ale sám docent Paharia uznává, že tento koncept nefunguje univerzálně napříč všemi kulturami. Kupříkladu jeho výzkum v Itálii prokázal, že společnost jihoevropské velmoci stále vnímá jako symbol vysokého statusu a bohatství nadbytek volného času v luxusních letoviscích a trávení času aktivitami pro nejbohatší.
„Nicméně jsme odhalili alternativní typ okázalé konzumace, která funguje změnou zaměření se z okázalosti a vzácnosti zboží na okázalost a vzácnost jedince. Představa lidí o společenském postavení je psychologicky ovládána vnímáním, že zaneprázdnění jedinci mají žádoucí vlastnosti, které z nich činí žádoucí a nedostatkové jedince,“ dodává Paharia.
Sledujte nás na sociálních sítích:
