Diskuse na téma Odpustit nevěru, nebo ne?

Díky moc, centrum mě opravdu hodně zaujalo. Mají přehledné stránky co jsem se dívala

Ahojky já jsem si prenatální test otcovství nechala dělat v ddc dna centru a jsem moc spokojená

Jak odpustit nevěru.která stále trvá.I přes to., že mi říká, že já jsem jeho priorita a na mě mu záleží.A denně komunikuje s tou druhou.Prý to jde do útlumu.Nerozumím tomu.Mezi vánocemi byl klid, nechodil do práce , tak mu nevolala.Jakmile se začalo chodit do práce už je to tu zase.Já nemůžu nic říct protože provokují a on se snaží.vůbec nevím co mám dělat.Mám to přehližet ? Už to trvá půl roku a já už ztrácím sílu.

podle mne je nevera naprosto v poratku. je to jak říká muj prytel okoreneni vstahu <3

Těžko říct, záleželo by asi na situaci. Asi bych neodpustila a pokud jo, srovnávala bych se s tím dlouho.

Infantilní mrduchtiví idioti...jsou vždy velmi nevyvinutými jedinci...jsme jako společnost emancipovaní ve své debilitě, bez víry...proto zahýbáme...mi sami jsme zodpovědní za situaci ve světě..za smrti v Paříźi, za nečinnost našich vlád...za nevěry a neschopnost hledat v životě něco hlubšího...je mi odporně, když vidím s jakým zaujetím se zde řeší ty nejdebilnější problémy, jak skuteční muži musí ustupovat zoufalcům a mamonářům, jak se svět řítí do záhuby podporován nejhloupějšími z hloupých a jak se ženy emancipují a mění v muže....JE TO ZOUFALOST, CELÝ TENTO CHAT...najděte si partnery, kteří o vás stojí...ohlašte se z facebooku a začněte žít...toť má rada...

Tak to jsem se měla asi narodit jako muž, já byla nevěrná víckrát i když doma vše fungovalo, stačilo prostě jen mít příležitost, až ta poslední nevěra mi obrátila život naruby a bohužel se to už vrátit nedá. Nicméně teď mám už druhý rok celkem fungující vztah, protože po ničem prostě nepátrám ..Je pravda, že žijeme jen jednou a chybovat může každý

zbavit sa toho smrada... nie len že sa ten chlap zmeni na tolko ze si ta nebude zas az tak vazit ale bude si mysliet stale ze ta ma istu a to je to najhorsie..... Ty budes ta istota a to znamena ze sa nemusi snazit, ak máš deti tak radšej bez neho ako s ním, oni si zvyknu a bude to lepšie ako vidiet nezaujem otcovej strany .... (tu máš pohlad na danu situaciu z pohladu syna....)

Nevím co je hroší.Po jednatřicetiletém manželství,když chlapa chytne druhá míza a splaší se mu hormony,chová se jak náctiletý, možnáí ještě hůř.Doma dva dospělí synové, to je teprv mazec.Nikomu bych to nepřála.Navíc rozvedená milenka,která ho chce za každou cenu k sobě a dělá pro to vše .Ničeho se neštítí.To je peklo.Potom to vydržet.To je na nobelovku.

Zdravím všechny ženy,které čelí nevěře.Zůstat a bojovat pokud Vám za to stojí ten chlípník.

Ahoj procházím vším co k něveře patří. Bylo to peklo. Stejnak muž zjistí,že manželka je pro něj to nejlepší.Radím nebalit kufry,nepátrat,nezkoumat,nepodezírat,neřešit nic horkou hlavou.......ale kdo to má vydržet. Hlavy vzhůru podvedené a hlavně se neponižovat.Vyblbne se a stejnak zjistí ,že doma mu je nejlépe.Co s nějakou rozvedenou,u které navydrží žádný chlap.

Hlavně to nepouštet k vodě, podle mě. Nevěra je v dnešní době na dením pořádku. Jsme s manželem spolu přes 10 let. Tudíž už od mých patnácti. Nevěra u nás taky proběhla, jak z mé, tak i z jeho strany. Neříkám, že to nebolí, ale přebolí to. Každej by si měl uvědomit svou chybu a neházet vše jen na jednu osobu. Každá osoba v tom vztahu, tak trochu za to muže. Nadarmo se neříká, ,, Co není doma, je jinde" . Já osobně jsem manželoj řekla, že nejsem naivní, že mi bude stopro věrný, ale nikdy se o tom nechci dovědět. Chci mít svou ideu doma. On mi řekl to samé.Jsem ráda za určení těchto pravidel,a neříkám tím, že jsme si otevřeli tímto vrátka do jiné náruče. Dnešní lidi prostě řeší problémy ve vztahu, že se rozejdou. Podle mě je to škoda.Problémy by se měli řešit a ne je hned hodit za hlavu . . . . . . .

Ahojky, zatím jsem ve fázi odpouštění a snažit se s tím vyrovnat ,ale je to boj.

Když ho máte ráda, samozřejmě, že odpustit. Pokud víte, že o Vás postará, když budete mít problémy (třeba, zdravotní). Panský penis funguje naprosto nezávisle na mozku, to je jenom sport. Nemáte vůbec, ale vůbec se tímto trápit.

to je pravda,ale je mi z toho smutno. Jsem tak trochu čerstvě a trochu staře podvedená. Zjistila jsem to dnes a je to skoro dva roky stará věc. Blbý je to, že máme 4měsíčního prcka a sme chvílu vzítí. Nevím jak odpustit omluvou je pro něj to, že byl opilej a bylo to na začátku vztahu. Nechápu. Kdyby to bylo po xxx letech tak snad, ale na začátku když je to nejhezčí???

Je to těžké, já bych se s tím fakt špatně srovnávala :-( Ale záleží asi na tom, co by se konkrétně dělo. Mám kámošku, co má dvě děti, je cizinka tady v Čechách......má dluhy a nemá kde pořádně bydlet....nevěra jejího manžela jí přijde to nejmenší....důležité pro ni je, aby s nimi "taky" byl, aby jim finančně pomáhal....no je to prostě těžké, podle mě důvěra je v tahu a co si z toho vezmou pro příště...těžko říct *2*

Zavítala jsem na tyto stránky s tím, že třeba najdu odpověď, ale když čtu vaše příspěvky, je mi vážně smutno a odpověď asi žádná neexistuje. Každý chlap asi podvádí a i spousta žen, ale přesto si myslím, že my jsme lepší. Aspoň nejsme tak blbý a umíme věci skrývat (ne že bych mluvila o sobě, já byla věrná vždycky), ale u chlapa se to asi vždycky provalí. Já mám (nebo teď už měla) 7letý vztah, který samozřejmě měl své problémy, ale kdo je nemá. Vím ale jistě, že jsme se navzájem milovali opravdu hodně a chtěli společnou budoucnost. Teď jsme měli takové horší období, více hádek, rozdílné názory v důležitých věcech, ale nic co by se nedalo zvládnout. Všichni mi říkali, to je jen 7letá krize a nebo že jak se blíží konec světa, že na lidi působí špatná energie a spousta vztahů se rozpadá, lidé si začali míň vážit důležitých věcí a jsou zmatený a mění svoje životy - na tom možná něco je, tenhle podzim je v mém okolí tolik rozpadajících se vztahů, že je to zvláštní. No nakonec jsem zjistila, že mě podvedl, následně mi to přiznal. Poprvé přede mnou brečel a říkal, že to byla chyba, že jí nechce, že to byla jen týdenní záležitost, že jí poslal někam, že jsem ta nejlepší holka a on je idiot, že by to chtěl vrátit, no víte jaký takový kecy prostě, ale neřekl, že mě chce zpátky, jen že ví, že mi ublížil tak, že už se to nedá spravit. Vždycky jsem si říkala, je to s nim těžký, dokážu toho s nim vydržet hodně ( i když nic hroznýho mi nikdy nedělal, proti tomu co slyšim všude kolem), ale kdyby mě uhodil a nebo nevěru, tak to mu prostě neodpustim. Ale teď? Teď jsem v háji! Říkám si, stejně každej chlap podvádí, to mam nechat odejít z mého života někoho kvůli jedný chybě? Když si najdu nového, tak je stejně velká pravděpodobnost, že mě bude podvádět taky a další taky, to mam být tedy sama? Sakra, chtěli jsme se vzít, mít děti a teď nevim co se životem. Já si ani neumim představit jít s jinym na rande, natož třeba sex. Chjo s chlapama je to těžký, ale bez nich těžší. Když to s nim dám zase dohromady, nevim, jak by to mohlo dál fungovat, budu mít před očima jak to dělá s ní, budu ho pořád podezírat, myslet na to. Jsem taková, že dokážu odpustit, ale ne zapomenout a bolest ve mě zůstává hodně dlouho. Ale už teď, den po tom co se to stalo, se mi stýská a chybí mi. Ano, odpověď na to co mám dělat tady nenajdu, ale aspoň jsem přispěla s dalším příběhem, který nevím jaký bude mít konec a vypsala se z toho trošku.

Mam problem ,je to tyden kdy jsem zjistila ze je m i pritel neverny,mame spolu 1,5 holcicku.Je pravda ze jsme se stale hadali,ja s nim nemela sex,jen z nutnosti,hadky na denni poradku a poustela jsem ho na pivo,rekla jsem si ze musim ho pustit,nenechat ho na uzde prece jen to potrebuje si vyrazit.Ja celou dobu sedim doma a proto ze kojim nemuzu nikam se hnout a tomu ted davam konec.Potkal mladsi zenu o 12 let je mu 30.Prvni na kalbe se libali,pak v sobotu mu psala ze si musi promluvvit asi cekala ze to budou tahnout a on se s ni setkal venku,dali flasku vina a vyspal se s ni jenze ona ho stale otravovala a chtela s nim mluvit tak v nedeli si ji pozval k nam domu a opet bylo neco..a pak jsem mu v tydnu nasla sms a to vyvrcholilo..ja delala sceny ji i mu..dala v mistni putice vypoved susa..chodi do skoly..me vypisovala jak nechtela atvrdila ze nic nebylo..to chapu ze ho branila ale stejne jsem udelala takovou scenu..nemuzu mu odpustit porad to ma na talirku ,ale porad k nemu citim neco..jen se bojim ze si mysli ze jsem mu tak rychle po par dench ospustila aby to nezaclo znovu nevim co mam delat poradte mi prosim!!!a jeste jsem se s tim sverila jeho mati a to vyvrcholilo pozdeji s jeho rodinou silenou hadku nakonec su ta spatna ja..ze tu holcinu mam na svedomi atd...uz je nemuzu citit,videt..

Hledám nějaké rady jak se vyrovnat s něvěrou, a jestli odpustit nebo ne. Přišlo to tak nečekaně, že se z toho stále nemohu vzpamatovat a nevím co mám vlastně dělat, jestli to skončit nebo ne. Zřejmě mám na tom vinu i já sama, ale taky ho tímto nechci omlouvat. Vše začalo před 10 lety, já jsem byla 5 let sama a měla syna v pubertě, on je taxikář takže týden jezdí a týden má volno. Zpočátku jsem se snažila být co nejvíc s ním, ale pak jsem pochopila, že já se honím, jen abych byla s ním a doma mi práce stojí a syna zanedbávám, syn pak měl problémy ve škole, partner mi vyčítal péči o syna a taky mi začalo vadit, že za mnou začal jezdit jen když byl v práci a vlastně si u mně dělal takový dispečink, dostal najíst, napít, sexík a co mu chybělo, nic. Já jsem byla sama, ve víkendy, když jezdil tak neexistovalo, abych někam šla, stále mě kontroloval, aby měl o mě přehled, navíc jeho povaha mi začala také vadit, žil s matkou a se synem, a když jsem chtěla ať zkusíme žít sami, vždy mi řekl, že on na to nemá a že on žije s matkou. Takže asi po 5 letech všech těchto špatností mezi námi a neřešených problémů jsem mu řekla, že už s ním nechci být a že končím, pak byl vždy chvíli klid, pak začal vypisovat jak je mu smutno, volat ať mu dám ještě šanci, ať spolu někam jedem na víkend atd. Já mu zase vždy odpustila zase to bylo chvilku pěkné a pak zase nějaký podraz, popichané gumy na autě, rozbité okno, výčitky co on mi zaplatil a udělal pro mně atd. Moje rodina už mi řekla, že ať to ukončím definitivně, že on je to nejhorší, co mne v životě mohlo potkat. Stále jsem si namlouvala, že to s ním skončím, ale vždy jsem nakonec podlehla jeho slibům a chybělo mi i milování s ním. Navíc mi stále tvrdil, ikdyž už jsme se vídali třeba jednou za měsíc, že on by se na jinou ženskou nemohl ani podívat natož s ní souložit. Ze srandy jsem mu někdy říkala, že už myslím, klepe jinou a tak, aniž bych tušila jak velkou pravdu mám. Stále mě ujišťoval, jak nikoho tak v životě nemiloval jak mě a že už jinou nechce, a že ikdyž s ním nebudu, že už mě bude milovat na celý život. Před 2 roky si koupil starší rodinný domek, kde se opět přestěhoval s matkou a synem, kteří mě tzv. nemusí a já je taky ne, proto jsem mu řekla, že já tam s ním nikdy bydlet nebudu. Takže jsme se už vídali méně, když měl volno tvrdil mi kolik má práce na baráku a když jezdil tak já ho odmítala, tak jsme šli vždy na kávu a sem tam to skončilo v posteli. Teď v září mi zase napsal, jak je mu smutno a že byl byl moc rád, kdybych s ním někam jela na víkend. Zprvu jsem to odmítla, ale pak jsem tam v pátek večer jela a stalo se to, že tam stálo auto paní, která tam s ním už 3 roky vegetuje. On mě neviděl, že jsem tam a když jsem ho prozvonila, tak chtěl, aby ho ta jeho baba odvezla, aby to vypadalo, že není doma a prostě abych na to nepřišla, jenže já na to přišla. Pak mi volal, abych tam dojela, zase plakal jak on miluje jenom mě a že na ni ruku nepoložil atd. Po zkušenosti s ním, už jsem nevěřila a jela k té paní a ta mi řekla, že už to začalo ještě když bydlel "na starém" , že k němu jezdila když měl volno, že mu pomáhala na zahrádce, vařila, prala, uklízela atd. taky mi řekla, že ho musela vozit na naši ulici, protože on si mě neustále kontroloval jestli jsem doma, tvrdil jí, že mu dlužím peníze atd. že tušila, že stojí o mně, ale, že mu taky vždy odpustila a tak to nějak fungovalo, já jsem se z toho úplně zhroutila, musela jsem si vzít volno i z práce, uvědomila jsem si ale jednu věc, že i po tom všem ho asi stále miluji, protože mi chyběl a chtěla jsem, aby byl se mnou . On na to reagoval tak, že se teda přiznal, ale řekl, že ji nemiloval a že chtěl stále mne, ale já ho stále odmítala, tak tato dělala co on chtěl a že s ní byl z potřeby. Stále mě prosí o ještě jednu šanci, jak chce vše změnit a začít se mnou, že beze mně nechtěl nikdy být. Tak jsem se o to s ním ještě jednou pokusila, sexík je moc pěkný a snažíme se k sobě chovat hezky, ale ve mě to už bude napořád, nevím jak se mám s tím vyrovnat, protože není možné, aby 3 roky byl s druhou a nic k ní necítil, bolí mě, že mě zradil a tak mi strašně lhal do očí, on mi na to řekl, že ví, že se zachoval hnusně, ale, že mi to nechtěl říct, že mi nechtěl takto ublížit, a že jen čekal, kdy mu řeknu, že to s ním ještě zkusím, a že to chtěl už stejně skončit s tou druhou. No, je to všechno strašné, nevím co mám dělat, vím, že bych to měla asi radši skončit, ale já to prostě nedokážu. Stále ho mám ráda a chci s ním být i přesto všechno. Tak jsem to tu vypsala a budu ráda na Vaše názory.

Když tady tak čtu, tak vidím, že každý si tímto peklem prošel. Ale přesto mi to nedá na to nereagovat..Je to velmi smutné, když v někoho věříte, nemáte důvod mu nevěřit, Když váš vztah je opětován a s láskou, bez hádek, se smíchem si tak v klidu žijete, přátelé vám vaše štěstí v dobrém závidí a najednou po roce zjistíte, že to tak není... Myslím si, že můžete být atraktivní, úžasná a partner vás obdivuje...přesto se stane, že dá přednost jiné ženě. Žila jsem si v poklidu, plná vitality v bezstarostném životě ve svém krásném bytečku,plném sluníčka a květin..Můj život byl sice bez muže ale přítele jsem měla, jen jsem se nechtěla vázat a po rozvodu mi to vyhovovalo, žít sama s občasným zpestřením mého pohodového života. Nečekala bych, že se mi ještě stane, že na lásku uvěřím...myslím tím lásku takovou, jaká opravdu má být.. plná důvěry, tolerance ale i úcty a obdivu. Přišla..tak nečekaně ale přesto mi trvalo, než jsem jí opravdu uvěřila..Byl 70km ode mě vzdálen..on měl své a já také. Překrásný čas, slunce zářilo i v dešti..znáte to, jak Vám svítí oči a stále se usmíváte?? To těšení se na sebe a společné chvíle tak krásné..kdy byl víc u mě než doma na statku, kde měl svou mámu a dceru.Ten muž mě dokázal takovým způsobem okouzlit, že jsem se sama pozastavovala nad tím, zda někdy někoho jsem tak velmi milovala..Hýčkali jsme ve vzájemné úctě..prožívali spoustu krásné a veselé dny, přesvědčeni o tom, že jsme se konečně našli..Přesto se mi zdál občas zamyšlený a jiný...Dokázali jsme spolu vydržet vše i ty horší chvilky, plné starostí jsme zmákli společně. Měl dva statky, jeden renovovaný a jeden jsme pomalu dávali společnými silami dohromady, tak jsme se nikdy nezničili prací jako na rozlehlé zahradě jako tam, ale velmi nás to spolu bavilo..V zimě jsme si užívali pohody a tak to šlo až do doby, kdy prasklo, že má na tom prvním statku svou bejvalku a s tou žije. Jeho máma sice o mě věděla ale to bylo tak všechno. Byl to blesk z čistého nebe. Věděli jsme o sobě tolik a nemuseli jsme si říkat nic o upřímnosti,tolik jsem o něm věděla...ale toto mi nedokázal říct. Řekl mi, že ještě jsme spolu nechodili když se mu ozvala a chtěla se k němu vrátit..Byl sám, bylo mu smutno a tak jí řekl, aby se k němu vrátila..Ale než přijela poznal mě..vzniklo to krásné pouto a láska se vším všudy...Nečekal to ale najednou bejvalak byla s kufry před barákem..Rozešla se kvůli němu s rodinou, dětmi a opustila práci. Neměla kam jít a byla z daleka. Byl z toho den ode dne nešťastný, hrál dvou roli a měl štěstí jen v tom, že ona často byla pryč a tak já ani nepostřehla, že se něco děje..protože jsme byli skoro pořád spolu..Plánovali, zařizovali v druhém statku. Když se stalo to, že najednou neměl tolik času..rozjížděli jsme nový bussines a tak jsem si myslela, že má s tím hodně trápení a proto je takový..nevěděla jsem, že už jej to ničí.. Když to jednoho dne prasklo..nechtěl o mě přijít, sliboval, že se vše urovná, že až si najde práci..dodělá zkoušky a bude na vlastních nohou, tak jí to řekne..Ona zase chtěla, aby se mnou hned ukončil vztah a do telefonu mi řekla, že je jeho snoubenka..Ze dne na den se pro mě změnil svět...on neustále jezdil za mnou..ale už ne na noc..hlídá si jej..a já jen vím, že láska se nedá jen tak típnout jak cigareta a bojuji sama se sebou..se svým srdcem a rozumem..hrdostí. Když jsem viděla, jak byl šťastný, když jsem mu řekla, že se budu snažit to přetrpět a on mě ujistil, že to dlouho nebude trvat a budeme spolu napořád. Nemohu z toho kola vyskočit..miluji jej..miluji jeho chování ke mě..jak se o mě stará a všechny ty krásný věci se nezastavili..jen omezili. Přesto se cítím děsně a neumím se rozhodnout..Nedokážu čekat..vědět, že s ní je v jednom bytě, spí ve stejné posteli a přesto, že ona mu nedokáže ani uvařit, postarat se o ten základ..je s ní. Prý musí, že si ji natolik váží, co prožila..že jí nemůže ublížit. Nechápu to a nevím, co to je za ženu, která dokáže odejít od dětí?? Zpřetrhala všechny pouta s rodinou a své děti má její bývalý manžel na starost někde v Olomouci. Odpustila jsem mu, že mi toto neřekl..chápu,, že některé věci se říkají velmi špatně..ale cítím, že láska dostává zabrat..že to máme oba teď velmi těžké. On jí živí, nikde už rok nedělá a má strach, že přijde o mě. Víte..je to náročné poslat něco tak krásného pryč..i když je to teď velmi těžké období..a sama se ptám, zda to opět bude mezi námi takové..zda po tomto trápení zas vysvitne slunce..Je to na nás obou..ale přesně jak tady někdo napsal..Umí se člověk tak přes to překlenout, aby ještě dokázal jít stejnou cestou a věřit?? Rozum mi říká abych to vzdala a bolest jednou přejde.. Jen srdce říká, nevzdávej to..miluje Tě..dělá pro tebe první-poslední, jednou to skončí a zůstane jen vy dva..To tak vědět....*2*