Agresivní potomek? Zasáhněte, než bude pozdě

Agresivní děti záměrně ubližují druhým, ničí jim osobní věci a chovají se hrubě. Problémy mají ale i sami malí agresoři, se kterými se ostatní děti nechtějí přátelit a kterých se bojí. Jak se dá takovému chování předejít? Jak agresivní děti usměrnit a uklidnit, aby neubližovali sobě ani ostatním dětem? A co dělat, pokud máte agresivního vzteklouna doma a na rodičovských schůzkách se na vás sesypávají rodiče, kterým váš potomek ublížil?

Dětský agresor – sebestředný dospělý

Do jisté míry je agresivita nutná a vrozená potřeba, kterou jedinec prosazuje svá práva a požadavky a vymezuje se vůči ostatním. Dítě se učí kontrolovat a vybíjet agresivitu na neživých věcech (kopat může do míče, ne do lidí). Na druhou stranu tolerance agresivního chování zvláště u dětí může vést k tomu, že z dítěte vychováte agresivního sebestředného sobce, který nedokáže řešit konflikty jinak než křikem a silou. A takoví lidé mají většinou problém najít ve společnosti přátele a životní partnery, hůře vycházejí s kolegy a klienty v zaměstnání a mohou mít sklon k alkoholismu.

S projevy agresivity u dětí se můžete setkat již v předškolním věku. Po tzv. období vzdoru, kdy se dítě vymezuje především vůči rodičům a zkouší, kde jsou hranice jejich trpělivosti, a poznává, co se smí a nesmí, je posláno do školky, kde se setká s jinými dětmi. Tady zjistí, že někteří spolužáci jsou slabší, chytřejší, hloupější, z chudších rodin a podobně a začne se přirozeně prosazovat i mezi nimi. Většinou se to obejde bez dramatických scén, někdy ale i malé dítě dokáže být zlé a agresivní, zejména pokud si je jisté, že je protivník slabší. Většinou se jedná o slovní napadání ostatních dětí, dítě je drzé, používá vulgarismy a hrubá slova. Někdy agresivní vztekloun křičí a hází kolem sebe hračkami, pere se s druhými a ostatním dětem záměrně fyzicky ubližuje.

Nejen spolužáci, i učitelé jako terče

Agresivní jedinci neváhají použít fyzické násilí jak vůči sobě navzájem, tak i vůči učitelům. Agresivní chování dětí mezi sebou navzájem může nabývat mnoha podob, od vzájemných rvaček přes šikanu až po těžce kriminální chování. V poslední době se setkáváme i s různými útoky na pedagogy ze strany žáků (drzost k učitelům, slovní nadávky až násilnické chování). V pozadí bývá vztek vůči těm, kteří nad dítětem mají moc, a pedagog tak představuje zástupného člena společnosti dospělých, vůči které je dítě v opozici.

Co můžeme dělat?

Náprava dětského agresivního chování formou přísných trestů a jiných tvrdých postihů je velmi málo účinná. Proto je nutno zaměřit se hlavně na oblast prevence a modely chování. Velkou roli v učení modelů agresivního chování hraje rodina. Protože se dítě učí v prvních letech především pozorováním, vidí nejprve v rodině, jak se k sobě jednotliví členové navzájem chovají a jak zvládají případné neshody. Pokud je dítě každodenním svědkem křiku, hádek a létajících talířů, je pravděpodobné, že se i potomek bude snažit spory řešit křikem a silou. Rodiče by se proto měli naučit zvládat rodinné hádky a roztržky v klidu a důstojně a nedávat potomkům špatný příklad.

Podle odborníků není dobré děti za agresivní chování hubovat a křičet na ně. Tím akorát ukazujete, že problémy řešíte křikem a výhrůžkami a váš malý výtržník si svoje zklamání vybije další agresí na někom slabším. Vhodným řešením je vzít dítě stranou, domluvit mu a jasně mu sdělit, že se s ním budete bavit, až se uklidní. Předejdete tím tomu, že dítě svým agresivním chováním usiluje jen o vaši pozornost. Malý agresor musí poznat, že ho máte rádi a že za dobré chování dostane pochvalu.

Je to na vás

Můžete vymyslet jakýsi bodový systém, kdy za slušné a klidné chování může dostat nálepku či obrázek. Za plnou stránku pochval můžete udělit speciální odměnu – potomek třeba může vybrat, kam půjde rodina v neděli na výlet, nebo co se bude vařit. Dítě musí získat sebedůvěru a jistotu, aby opustilo model agresivního chování. Od dospělých však tento přístup vyžaduje pevné nervy, neústupné dodržování dohod a zásad zvláště v krizových situacích. Musíte být pozorní k případným zraněním potomka nebo dalších dětí. Dítě musí pochopit, že něco se zkrátka smí, něco se nesmí a na něčem se můžeme v klidu dohodnout. Klidně trvejte na tom, že o některých věcech se nediskutuje – prostě se nesmí a jsou zakázané. Pokud se agresivní chování stupňuje, vyhledejte odbornou psychologickou pomoc.

V neposlední řadě přispívá k agresivnímu chování dětí sledování TV pořadů a filmů. Pokud dítě denně sleduje vraždy a krimi a krvavé akční scény, kde nepřítele rozstřílí na maděru kulometem, bude se pravděpodobně přiklánět k silovému řešení problémů. Když se pak dostane do krizové situace, raději někoho uhodí nebo zastraší, než aby se k problému postavilo čelem.