Být dobrým rodičem a vychovávat ze svých potomků zdravě sebevědomé a především šťastné bytosti je jistě snem všech, kteří měli to štěstí, že na tento svět přivedli dítě. Ačkoli se výchova občas zdá jako pořádná věda, často v ní mohou pomoci i úplné maličkosti.
To, co jako rodiče svým dětem říkáme a vštěpujeme, si bude většina z nich pamatovat celý život. A tak není od věci zaměřit se na to, co je vlastně obsahem našeho sdělení. Jistě, každý z nás někdy ujede a nechtěně nějakým výrokem svému potomkovi ublíží (jsme jen lidé, ne dokonalé stroje), ale naštěstí máme spoustu příležitostí to napravit.
Existují věty, jež bychom svým dětem měli v nejrůznějších obměnách opakovat co nejčastěji. Třeba každý den! Které?
„Mám velkou radost, že se ti to povedlo/Jsem na tebe moc pyšná!“
Zní to jako z amerického filmu? To ale neznamená, že bychom takovéto pochvaly či motivace měli ignorovat. Spousta rodičů děti upozorní na všechny možné chyby, ale tak nějak zapomíná ocenit jejich úspěchy. A to je chyba. Pozitivní motivace totiž funguje mnohem lépe než ta negativní (a nejen u dětí). A tak si nenechejte pro sebe, pokud se vašemu potomkovi něco povedlo a vy z toho máte radost!
„Já vím, že jsi se snažil, a to je hlavní.“
Ne vždy se dítěti povede všechno, co by mohlo. To se stává. Ostatně i my dospělí takové situace zažíváme prakticky každý den! Ale zatímco my obvykle víme, jak situaci napravit, děti mívají tendenci všechno vzdát. A to není dobrý přístup. Proto svého potomka ujistěte, že víte, že se snažil (tedy pokud je to pravda) – a že i to je pro vás důležité. Takový přístup jej motivuje k dalším a dalším pokusům. Pěstovat v dítěti představu, že k úspěchu vede vždy snadná cesta, není do budoucna vhodná výbava.
„Prosím. Děkuji.“
Když se rozhlédnete okolo sebe, je až s podivem, kolik dětí neumí – když něco chtějí – říci obyčejné „prosím“ a pak poděkovat. Možná to po nich rodiče nevyžadují, ovšem možná nejdou sami příkladem. Pokud po svém potomkovi něco chcete, nebojte se požádat. A ono „děkuji“ by poté mělo být také samozřejmostí. Nemusíte z dětí vychovávat škrobené panáky, ale základní lidská slušnost je stále velmi ceněnou devizou do života. A tahle dvě jednoduchá slůvka jsou základem.
„Promiň, to byla moje chyba…“
Není třeba si nic nalhávat, občas máme problém přiznat vlastní chybu i před ostatními dospělými, natož před dětmi. Ale i ti nejmenší si v tomto ohledu zaslouží naši upřímnost, zvlášť když se jich naše pochybení nějak dotklo. Nemyslete, že omluvit se tomu nedospělému človíčkovi je slabost. Naopak! Chce to občas pořádnou dávku odvahy. Ale stojí to za to!
„Mám tě moc ráda!“
A na závěr další klišé znějící jako z amerického filmu. Naše rodiče by většinou ani nenapadlo, že by nám měli něco takového říkat. Ale přiznejme si to otevřeně – nebylo by to hezké, kdybychom slýchali, jak jsme byli pro mamku a taťku důležití? Tak vidíte. Dnešní děti už od malička čelí spoustě nejistot a stresu, a tak je pro ně důležité, když vědí, že máma s tátou jsou jejich neochvějnou jistotou, lidmi, kteří je vždycky budou milovat.
Sledujte nás na sociálních sítích:
