„Vaše dítě vůbec nezapadá do kolektivu, je nevychované, chvíli nevydrží na jednom místě, nerozumí si s kamarády, ubližuje ostatním dětem...“ Tak podobné odsudky poslouchají rodiče hyperaktivních dětí velmi často. Jak z toho ven?
Kdo to nezažil, nepochopí. Tak hovoří rodiče o svých zkušenostech s výchovou dítěte, které má diagnostikovanou ADHD. Co vlastně tato zkratka znamená? ADHD neboli Attention Deficit Hyperactivity Disorders je česky hyperaktivita s poruchou pozornosti.
Jak poznat zlobení od ADHD?
Jen tak stanovit rozdíl mezi běžným zlobením a ADHD laik prostě nedokáže, je potřeba navštívit psychologa či psychiatra. Diagnóza se stanovuje speciálním vyšetřením ve spolupráci s dalšími odborníky, například neurologem.
Stanovení diagnózy bývá mnohdy pro rodiče úleva. Nejenže jim odborníci poradí, jak s dítětem komunikovat, ale především se smíří s faktem, že některé věci prostě vlastními silami neovlivní. Konečně totiž zjistí, že nejsou neschopnou mámou nebo neschopným tátou, ale zkrátka rodičem dítka s ADHD.
Dítě, u něhož byla diagnostikována tato porucha, je nesoustředěné, hyperaktivní a impulzivní. To jsou hlavní projevy ADHD. Rovněž při navazování kontaktů s vrstevníky nastávají problémy, také s autoritami ve školce a především pak ve škole. Přitom děti netuší, že dělají něco špatně. A rodiče dětí s ADHD neustále poslouchají, že mají potomka lépe vychovat.
Hlavně neztrácet nervy!
Důslednost a trpělivost, to jsou hlavní vlastnosti, které v sobě budou muset rodiče dětí s ADHD objevit a využít je na maximum. Dítěti s ADHD je potřeba vše opakovat několikrát, říkat věci postupně, vést ho krok za krokem – a stále dokola.
Samozřejmě nelze všechno neustále omlouvat tím, že za to dítě nemůže. Člověk musí být důsledný a trvat na svých pokynech. Problém je, že dítě si není schopno zapamatovat několik pokynů najednou. Proto mu je opakujte postupně.
Tyto děti mají navíc často problém i s motorickými dovednostmi, některé úkony (od držení tužky až po některé sporty) jim proto mohou činit větší potíže než jejich vrstevníkům. Hlavním znakem je impulzivnost, zkrátka udělají přesně to, co je v tuto chvíli napadne. I proto je dobré nenechávat je příliš dlouho bez dozoru.
Zkouška i pro partnery
Nejen samotné děti, ale i ostatní rodinní příslušníci jsou tímto „postižením“ ovlivněni. Výchova dítěte je velmi náročná a mnohdy se může zdát, že i přes veškerou snahu to k ničemu nevede.
Všechny problémy s dítětem se pak přenášejí do partnerského vztahu rodičů. To, co jiné děti zvládnou bez problémů, musí rodiče dítě s ADHD krůček po krůčku naučit. A to včetně vztahů s vrstevníky, navazování a udržení kontaktů s nimi. Takové děti se snadno stávají terčem šikany ze strany spolužáků.
Je dobré, když rodiče i děti navštěvují terapeutické skupiny, kde se mohou podělit o své starosti, ale najdou také rady, jak vše zvládnout.
Problém č. 1: Škola
Vzhledem k tomu, že se tyto děti těžko soustředí, jsou nepozorné, hyperaktivní a neumějí si své věci zorganizovat, mají problémy i ve škole. Učitelé je nezřídka odsoudí jako neposlušné, svéhlavé a někdy také nevychované. Podle statistik je však okolo 50 procent dětí s touto poruchou nadprůměrně inteligentních, což jim pomáhá problémy kompenzovat.
Ovšem není výjimkou, že má ve výsledku i velmi chytré dítě s ADHD horší prospěch, protože jsou s ním problémy. Důležité je, aby rodiče dětí s ADHD s učiteli komunikovali.
Ostatní děti například dokážou ihned po zvonění přestat běhat po třídě a křičet, to dítě s ADHD nedokáže. Neumí okamžitě přestat s aktivitou a v klidu si sednout do lavice. A je důležité, aby si byl pedagog vědom toho, že se nejedná o svéhlavost a nevychovanost, ale o ADHD.
Sledujte nás na sociálních sítích:
