Pořád ze všech strany slyšíte, že mateřství je to nejkrásnější v životě. A tak se nelze divit, že se za každý, byť sebemenší náznak myšlenky, že vám to v jistých situacích až tak ideální nepřijde, cítíte provinile. Zbytečně!
Proč si to nepřiznat. I matka je jen člověk a má právo na únavu a „kacířské“ myšlenky, že jsou okamžiky, kdy je možné si připustit, že mateřství není zas až tak geniální a úžasná věc. Tedy z celkového pohledu ano, ale jak se říká, ďábel číhá v maličkostech…
Takže které okamžiky nám mateřství zrovna neulehčují?
1. Vaření
Od matek se většinou očekává, že budou nekonečnou studnicí originálních, chutných a výživných pokrmů, které s úsměvem na tváři vykouzlí poté, co přijdou utahané z práce. Nejde vlastně ani o vaření jako takové – ale kdo má neustále něco vymýšlet? A upřímně – kolikrát už jste na otázku, zda má některý z vašich členů nápad na večeři, slyšeli, že je to vlastně jedno a nikoho nic nenapadá?
2. Konzumace
Tento bod úzce souvisí s předchozím. Protože se také může stát (a ono se to stává), že když už něco ovaříte, setkáte se na tvářičkách svých potomků s lehce otráveným výrazem a dostane se vám ujištění, že tohle oni tedy rozhodně jíst nebudou. A pokud už se do jídla pustí, nebude to pěkný pohled…
3. Špinavé prádlo
Další z věcí, na něž se můžete spolehnout, je neustále plný koš na špinavé prádlo. A tím i prádelní koš s věcmi na žehlení. Nekonečný koloběh ovšem začíná tím, že musíte posbírat zašpiněné oblečení po celém bytě. A věřte, že pěkně a úhledně vyskládané komínky v šatníku také nikdo příliš neocení…
4. Tělesné tekutiny
Zatímco dříve se vám z člověka zvracejícího na veřejnosti dělalo mdlo, nyní se tyto a podobné příhody staly běžnou součástí vašeho života. Jistě, u dětí tyhle věci příliš nevnímáte, ale stejně, že by to byl nějaký požitek, když váš potomek onemocní střevní chřipkou, to se říci nedá.
5. Doprava
Nejdřív se hrozíte každé delší cesty, zvláště hromadnou dopravou, s tunovým kočárem a řvoucím miminem, poté se stanete sama takovou hromadnou dopravou – ať už doprovázíte pěšky nebo autem. Ze školy, do školy, na kroužky…
6. Puberta
Pokud jste vše výše napsané odmítly s tím, že „moje dítě přece nikdy…!“, pak počkejte, až doroste do puberty. Všichni jsme si jí prošli a musíme přiznat, že jsme to rodičům občas rozhodně neusnadňovali (nemuseli jsme vyvádět žádné příšernosti, ale to odmlouvání, nepochopení apod. často stačilo). A teď to čeká i vás. To je prostě koloběh rodičovského života.
Sledujte nás na sociálních sítích:
