Kočárek s miminkem bývá občas jako magnet na lidi. Zastaví se, prohlédnou si vaše dítko, prohodí pár slov… Nic proti tomu, většinou je to milé zastavení, ale občas narazíte i na svérázné typy.
Se kterými lidmi se už potkala snad každá maminka s kočárkem?
1. „A co to vlastně je?“
Tedy ne že by nepoznali dítě nebo kočárek, ale pohlavím miminka si nejsou jisti. A to i přesto, že máte svou holčičku oblečenou v samé růžové a na krajkové čepičce má mašli velikosti menší dýně. Stejně se zeptají, jestli je to holka, nebo kluk. Případně se vás zeptají, jak se ten chlapeček vlastně jmenuje…
2. „To neděláte dobře…“
Pokud by existovala dětská policie, tihle lidé by se k ní dali. Ať už totiž vaše dítko dělá cokoli, nebo ať už s ním děláte cokoli vy, děláte to špatně. Máte jej uloženého v šátku? Měla byste raděj vozit kočár. Tlačíte před sebou kočár? Zase špatně – proč si raději nekoupíte něco menšího (ne že by jim záleželo na vašich zádech a bolavých svalech, nejspíš se jim zdá, že „zabíráte na ulici moc místa). A chystáte se miminko nakojit? To vám tahle dětská policie prostě nedaruje!
3. „To tady můj Alík…“
Na lásce ke zvířatům není nic špatného, to ani náhodou. Ale srovnávat psa nebo kočku s dítětem, to už je trochu přehnané. Ale stejně se může stát, že se přistihnete u konverzace, jejíž náplní je učení na nočník, kdy váš protějšek říká věci jako „jo, Alíkovi to taky trvalo, než jsem ho naučil čurat venku!“.
4. „Musíte to dítě tahat s sebou?“
Miminko vám zapláče v autobuse, a už po vás vrhají rozčílené a pohoršené pohledy, případně vám rovnou sdělí, že abyste si vystoupila. V supermarketu si zas stěžují, že kvůli kočáru nemohou projet s košíkem uličkou. A příkladů by se našla celá řada. Podle těchto lidí byste neměla s dítětem vůbec nikam vycházet. Nikdy.
5. „Ale to je takové… hm… originální!“
Každý má o jméně pro dítě své představy. A někteří lidé si je nenechají pro sebe. Bohužel. I kdyby se miminko v kočáru jmenovalo Vašík nebo Hanička, vždycky budou mít nějakou výhradu. A spousty otázek (jak vás to napadlo, jmenuje se tak někdo u vás v rodině, jak mu proboha říkáte doma, co zdrobnělina, dá se vůbec udělat, pomysleli jste na to, jak mu budou říkat ve škole…?). Pokud budete mít pocit, že se vás na jméno dítka zeptal právě takový člověk, vymyslete si něco hodně originálního – aspoň bude mít o čem přemýšlet.
6. „Počkejte, já vám pomůžu!“
Díkybohu za tyhle milé lidi, kteří vám v obchodě otevřou dveře, shýbnou se pro dudlík, který vaše dítko z kočárku vyhodilo, pomohou s kočárkem do schodů či autobusu. Někdy to vypadá, že se někam ztratili, ale nakonec se vždycky nějaká taková dobrá duše najde.
Sledujte nás na sociálních sítích:
