Vztah k penězům se vytváří již od útlého věku. Zásadní roli v tom hrají rodiče, kteří prostřednictvím kapesného a nastavení odměn formují vnímání peněz svému dítěti. Jak tedy předat vlastním dětem dobrý model vztahu k penězům? Odkdy dávat kapesné? A měli bychom dětem dávat peníze za domácí práce?
Školní docházka a první kapesné
„Finanční výchova je důležitá odmalička, děti by se měly učit znát hodnotu peněz,“ upozorňuje odbornice Pavla Hávová. Odkdy je tedy vhodné dávat dětem peníze? Ideální dobou pro první kapesné je počátek školní docházky. Děti se tak začnou učit mimo školních povinností také odpovědnosti k penězům. „Kapesné by ale mělo být v minimální míře,“ upozorňuje RNDr. Jana Tamchynová, psychoterapeutka a dodává: „Děti by si měly začít uvědomovat hodnotu peněz a složitost jejich vydělávání.“
Kapesné a jeho složky
Je třeba, aby se rodiče s dětmi domluvili na tom, jaká bude výše jejich kapesného a jak je např. možno získat peníze navíc. Kapesné by mělo obsahovat ideálně dvě složky. První by měla být automatická, druhá motivační. Nicméně ani automatická složka kapesného by neměla předpokládat, že dítě doma nepomáhá, např. vynesení koše by mělo být samozřejmostí a nijak zvlášť oceňováno. Pohyblivou částku kapesného by dítě mělo dostávat za speciální zásluhy, které nejsou zcela běžné jako pomoc babičce, s nákupem, apod. Děti by si měly samy platit všechno nadstandardního, ať už se jedná o počítačovou hru nebo třeba vysoký účet za telefon. Nemusí to být pokaždé celá částka, rodiče mohou také participovat, ale dítě musí vědět, že to nezíská zadarmo.
Tatínek i maminka by měli v každém případě respektovat, co si dítě za své kapesné pořídí, i když se jim to nebude líbit. Dítě musí získávat svoje vlastní zkušenosti a samo přicházet na to, jak nejlépe se svými finančními prostředky nakládat.
Orientační výše kapesného
1. až 5. třída 10 – 50 Kč/týden
6. až 9. třída 200 – 400 Kč/měsíc
střední škola* 400 – 800 Kč/měsíc
vysoká škola* 400 – 800 Kč/měsíc
* na osobní potřebu (bez dopravy, jídla, telefonu)
Zdroj: výzkum Ipsos, 2012
Platební karta i pro dítě?
Některé děti, často po vzoru svých kamarádů, mohou na své rodiče naléhat, aby jim zavedli dětskou platební kartu. Psychologové nejsou proti, protože nakládání s penězi mohou rodiče regulovat. „Správce dětského účtu může nastavit například týdenní limit pro výběr z bankomatu,“ doplňuje Pavla Hávová z ČSOB. Zároveň tak mohou učit své děti s penězi dobře hospodařit. Pokud dítko utratí všechny peníze již první týden, jiné tam holt do konce měsíce nenajde. V takové situaci by rodiče měli být důslední, a pokud to není nutné, další peníze na účet v daném období již nedávat.
Přechod na střední školu
Na střední škole je na děti kladena větší zodpovědnost a fungování kapesného by tomu mělo odpovídat. Děti už jsou v tomto věku směřovány k dospělosti a kapesné by tedy mělo mít menší složku podmíněnosti s předpokladem, že jako středoškolák je již schopen se svými penězi hospodařit. Může tedy dostávat vyšší obnos s tím, že si sám bude platit dopravu a jídlo. O zbytku kapesného pak rozhodne sám, tedy jestli peníze bude utrácet za limonády s kamarády nebo si je bude šetřit, aby mohl jet v létě na čundr. „Důležité je, aby rodiče od patnáctého roku dítě směřovali k tomu, aby si samo ve volném čase vydělávalo,“ říká Jana Tamchynová a doplňuje: „pokud si dítě chce pořídit počítač, rodiče by se s ním měli domluvit na tom, kolik mu na tak drahou věci přispějí a kolik si bude muset vydělat samo. Může jít samozřejmě jen o symbolickou částku, ale takovou, na kterou dítě musí vynaložit určité soustředěné úsilí a cílenou snahu. “
Příklad Honzy
Patnáctiletý Honza loni propadl z matematiky na soukromém osmiletém gymnáziu. „Řekli jsme mu, že pokud si na brigádě v létě nevydělá půlku školného, tedy osm tisíc korun, bude si holt muset najít jinou střední školu, kterou mu s tatínkem nebudeme platit,“ popisuje Honzova máma Ilona a pokračuje: „Honza si peníze nakonec poctivě vydělal a další rok měl také o mnoho lepší prospěch.“
Špatná výše kapesného může děti poškodit
Pokud dítě nedostává žádnou apanáž, může se cítit vyloučené z kolektivu. Takové dítko je na rozdíl od svých vrstevníků handicapované tím, že nedisponuje žádnou částkou. „Může to cítit jako frustraci a pravděpodobně klesne v hierarchii party na poslední místo. V krajním případě může být i šikanován,“ upozorňuje Tamchynová. Nenaučí se také hospodařit se svými prostředky a vytvoří si nezdravý přístup – bude je buď přeceňovat, nebo podceňovat. Může se také snažit peníze získat jinak, krádeží nebo prodejem svých věcí, a to nemusí jeho charakter zrovna zkvalitňovat.
Na druhou stranu příliš velké kapesné může mít také škodlivé následky. Dítě s příliš velkými finančními prostředky se bude cítit v partě privilegované, může si začít kupovat přátelství ostatních, a to pak snadno zdeformuje jeho vnímání kvalitních vztahů. Nenaučí se také znát hodnotu peněz a může je vyžadovat v každém dalším prostředí automaticky jen prostě za svou pasivní účast. Skutečná realita, kde se dostávají peníze za nějaký výkon, pak bude považovat na prostředí, které mu nerozumí a za prostředí, které mu není rovné. V krajním případě se může stát příživníkem.
Kapesné vysokoškolákům, ano či ne?
Vysokoškolák je právně dospělý člověk, který by si měl být schopen na značnou část svého provozu vydělávat sám. „Člověk v tomto věku by již sám od sebe měl usilovat o separaci od rodičů a na svých rodičích by neměl vyžadovat, aby jej plně finančně zabezpečovali, sám by se měl aktivně starat o svou co nejmenší závislost na rodičích,“ komentuje Jana Tamchynová. Pokud to finanční situace rodičů dovolí, dítěti mohou pomáhat se zajištěním ubytování, cesty a základního jídla. Zbytek by měl student být schopen pokrýt z vlastních zdrojů. Dnešní režim vysokých škol je většinou slučitelný s prací na poloviční úvazek.
Sledujte nás na sociálních sítích:
