Dokonalé dětství znamená ochranu milujícími rodiči a pečujícími členy rodiny. Ale bohužel to neplatí pro všechny. Ne každý má to štěstí udržovat úzké vztahy se svou původní rodinou. Děti, které pocházejí z méně zdravého prostředí, se v dospělosti stále více zajímají o pozadí a důsledky zanedbávání, nevyřešené konflikty a odlišné hodnoty. Když napětí v rodině překročí určitou úroveň, často cítíme potřebu couvnout a získat si odstup. Naše blaho by přece mělo být na prvním místě.
Proč stále více dospělých dětí přerušuje kontakt se svými rodiči?
Důvody přerušení kontaktu
Jedním z důvodů odcizení je často pocit nedostatku lásky a péče. Roky zanedbávání nebo v nejhorším případě dokonce týrání v dětství či dospívání znamenají, že přerušení kontaktu v dospělosti se stává sice obtížným, ale nezbytným krokem.
Dalším důvodem k distancování mohou být i nevyřešené rodinné konflikty nebo zrada. Mnoho dětí, které nezvládnou rozchod rodičů, z toho plynoucí výčitky a hádky nebo nové partnery, se později důsledně kontaktu s jedním nebo oběma rodiči vyhýbají.
Neshody, rozdílné hodnoty nebo ideologické rozdíly nemusí být v dětství velkým problémem, ale mohou se jím stát později. Politické, náboženské a zejména sexuální přesvědčení nejsou v každé rodině volně volitelné. Nedostatek vzájemného respektu může dříve nebo později vést k hlubokým trhlinám ve vztazích.
Je možné usmíření?
Že se trvale odcizíte a o žádný další kontakt již nestojíte, je častější vzhledem k otci než k matce. Narcististní chování ze strany rodiče, v této generaci rozšířená neschopnost přijímat kritiku a sobecký a nepříliš reflektivní přístup k nárokům na své dítě může i po mnoha letech stát v cestě usmíření. Pak je dobré vyhledat rodinné poradce a psychology, aby vám neutrálně pomohli, a především zprostředkovali možné kontakty.
Zdroj: názory autora
Sledujte nás na sociálních sítích:
