Stojí vaše dítě, když má chodit? Kvílení a křik místo poslušnosti? Mnoho rodičů se cítí naprosto bezmocně, když i sebemenší maličkosti vyvolávají křik a stanovení limitů vede k dramatům s pláčem. Dáme vám tipy, jak spolu s dítětem najít cestu ze vzdorovité fáze.
Až do věku šesti let děti podnikají důležité kroky v oblasti učení a rozvoje tak rychlým tempem, že se často dostávají na hranice svých možností: často chtějí víc, než mohou – a mnohé děti jsou ve stresových a frustrujících situacích doslova přemožené pocity.
Proč vůbec děti "vzdorují"
Vývojoví psychologové vysvětlují vyzývavé reakce tím, že většina emočního vývoje dětí se odehrává v prvních šesti letech života. Pokud se dítě vzpírá, pak by podle odborníků mohla být problémem nekompetence dětí v oblasti emocionálního vývoje.
Emoční rozvoj zahrnuje tři oblasti dovedností:
Vyjádření emocí
Dítě dokáže vyjadřovat jazykem a/nebo gesty/mimikou jednoduché emoce, jako je radost, smutek, zlost nebo strach, a později i složité emoce, jako je pýcha, stud, vina a závist.
Znalost emocí
Rozpoznává spouštěče určitých emocí a jejich projevy a ví, jak na ně reagovat, například úsměvem.
Regulace emocí
Má vnitřní a vnější strategie pro zacházení s emocemi. V situacích, kdy je samo, ví, jak se samo uklidnit, například pomocí plyšáka.
Jak správně reagovat na vzdor
Pokud emocionální dovednosti ještě nejsou dostatečně zralé, aby zvládly určité situace emočně stabilním způsobem, může dítě plakat, křičet a bránit se.
Děti se nejprve musejí naučit být trpělivé, dodržovat pravidla a vyjadřovat vnitřní napětí tak, aby jim bylo rozumět a konflikty se daly konstruktivně řešit.
Odborníci se domnívají, že pokud se vám v této důležité fázi podaří ke svému dítěti chovat empatii, vzdorovitá fáze posílí jeho sebevědomí a asertivitu. S těmito dvanácti radami můžete na vzdor správně reagovat a společně s dítětem najít cestu z fáze vzdoru.
Nechte děti si to vyzkoušet
Neříkejte vždy „ne“, když chce vaše dítě něco zkusit samo. Vylézt na vysoký žebřík sám bez držení samozřejmě nemusí, ale chodit po nízké zídce by mělo být v pořádku. Nechte své dítě vyzkoušet věci, které jsou přiměřené jeho věku. Uvidíte, že to zvýší sebevědomí vašeho dítěte.
Neberte si nic osobně!
Mnoho rodičů se na veřejnosti cítí zdrceně, bezmocně a stydí se, pokud nepomáhá nic jiného, než jen sebrat syna nebo dceru a odnést je křičící, plačící a kopající ze supermarketu nebo školky.
Vydržet takové výbuchy vzteku a následně reagovat na teror s pochopením a empatií není jednoduché. Nejdůležitější rada: Neberte si vzdor a neposlušnost svého dítěte osobně!
Připravte si kopec empatie
Představte si, jak se cítíte, když nic nefunguje tak, jak chcete! Pak potřebujete někoho, kdo vám rozumí a vcítí se do vašeho problému – někoho, kdo vás podporuje a utěší. Můžete tak svému dítěti vyjít vstříc s potřebnou empatií a pozorností, kterou nyní potřebuje.
Obejměte své dítě
I když teď cítíte úplně jiný impulz, obejměte své dítě! Toto gesto samo o sobě často způsobí, že se napětí rozplyne a vaše dítě se znovu uklidní.
Pomozte pojmenovat pocity
Pomáháte-li svému dítěti identifikovat pocity, které stojí za aktem vzdoru, podporujete jeho emocionální rozvoj. Řekněte například: "Zlobíš se, protože je pro tebe příliš nebezpečné lézt po žebříku sám?“
Projevte pochopení – nabídněte alternativy
Po pojmenování emocí, které stojí za vzdorem, projevte pochopení pro chování vašeho dítěte. Řekněte: "Tomu velmi dobře rozumím." I když si někdy nejste úplně jisti, co záchvat vzteku spustilo, a uvědomujete si, že vaše dítě je stejně bezradné, pomůže jen říct: "Chápu tě."
Jakmile se vaše dítě uklidní, možná mu budete moci nabídnout vhodnou alternativu („Žebřík je příliš nebezpečný, ale zkus tamhle tu malou zídku, to zvládneš sám.“)
Nenadávejte a netrestejte!
To, co vaše dítě teď nepotřebuje, je někdo, kdo by jim nadával a trestal. Nenechte se strhnout hněvem vašeho dítěte, například tím, že budete křičet nebo něco rozbíjet. Také dítěti nevyhrožujte slovy „Počkej, až se táta vrátí domů“ nebo „Zamknu tě ve sklepě, jestli nepřestaneš.“ Může to způsobit trvalé poškození a podkopat sebedůvěru a sebeúctu vašeho dítěte.
Buďte dobrým vzorem
Ukažte svému dítěti, jak lépe vyjádřit své pocity. Děti vás sledují každým okamžikem. Až se vám příště něco nepovede, zkuste nereagovat výbušně. Místo toho se zkuste zachovat tak, jak byste chtěli, aby vztek ovládalo vaše dítě.
Rozptýlení pomáhá
Normální úroveň hlasu se plačícím a křičícím dětem už nedostane. Pokuste se své dítě rozptýlit dříve, než záchvat vzteku skutečně začne. Stačí jednoduché triky na odvedení pozornosti – začít mluvit o něčem jiném nebo dítěti připomenout milou/legrační situaci.
Humor neškodí
Humor vám pomůže získat pochopení pro nepochopitelné důvody vzdoru a dítěti ustoupit a udělat něco, co vlastně nechce. Buďte vynalézaví a při snaze uklidnit své dítě se nechte vést svými pocity.
Dodržujte pravidla a buďte důslední
Děti potřebují hranice. Důležité je mít pravidla a ta pak důsledně dodržovat – i když malý rebel pláče a vy jste na konci sil. Zamyslete se ale nad tím, které věci jsou pro vás opravdu důležité – protože platí: Množství pravidel a zákazů by mělo zůstat zvládnutelné, aby si je vaše dítě zapamatovalo. Seznamte prarodiče a další pečovatele s dohodnutým souborem pravidel, aby mohli táhnout za jeden provaz při prosazování pravidel.
Berte své dítě vážně a buďte ochotni ke kompromisům
Jinými slovy, když budete brát přání vašeho dítěte vážně, pomůžete jeho rozvoji. To znamená dělat kompromisy.
Mnohým rodičům také pomáhá vědět, že fáze vzdoru je dočasná. Rodiče, kteří své dítě chápavě a uvolněně doprovázejí v rané fázi vzdoru, prožijí i později emočně náročnou fázi puberty ve větší pohodě. Také útěcha.
Zdroj: www.jamanetwork.com/journals/jamapediatrics/article-abstract/1179473
