Jaké vlastnosti potřebují děti k rozvoji zdravého sebevědomí? A co s tím má společného základní důvěra, soucit a motivace?
Není pochyb o tom, že asertivita je jednou z nejdůležitějších vlastností naší meritokracie. Ale pouze s použitím loktů se příliš daleko nedostanete. Ačkoli některých cílů dosáhnete agresí rychle, z dlouhodobého hlediska to vyvolává spíše odpor. A díky tomu můžete být osamělí. Ať už je to příliš mnoho ega nebo příliš málo sebevědomí – ani jedno není dobrým předpokladem pro šťastný a úspěšný život (1). Ale všichni rodiče, kteří se teď o své děti obávají, se mohou uklidnit: každé dítě má sice jiné dispozice, jeho chování vůči ostatním lidským bytostem není vrozené, ale učí se.
Soucit s druhými je dnes žádanější než kdy jindy
Pedagogové se shodují, že děti mají z dlouhodobého hlediska nejlepší příležitosti, pokud zvládnou přesně to, co od nich moderní společnost očekává. Kteří jsou schopni ustoupit i spěchat vpřed – vždy zkrátka přesně podle situace. Empatie, tedy schopnost vžít se do kůže jiných lidí, je dnes žádaná více než kdy jindy (2). Ale jak se to dítě naučí?
Tento proces začíná výchovou ke zdravému sebevědomí. Začíná to u těch nejmenších. Děti se rodí – a to příroda vymyslela dobře – jako bezmezní egoisté. Aby přežili, musejí prosazovat své potřeby bez ohledu na ostatní. Všemi silami, které mají k dispozici, což je zvláště patrné ve schopnosti křičet – na to dospělí totiž instinktivně reagují.
Vytvoření základní důvěry
V prvních měsících života se pokládají základní kameny důvěry. Nejlepší věc, kterou mohou rodiče svým dětem dát, je ubezpečit ho v jeho potřebách. Péče, pohlazení, nošení, vytvoření pohodlí, mluvit s ním… Dítě, které se naučí vnímat, že mu rodiče pomáhají, si může později pomoci samo. Stručně řečeno, bude to silné dítě (3).
Pozitivní motivace posiluje
Nejlepším základem úspěchu ve škole je sebevědomí, které ale nemá nic společného s egoismem. Rodiče ho mohou podpořit tím, že dají svému dítěti co nejvíce příležitostí k učení hned od začátku a pozitivně je motivují. Bez ohledu na to, zda je dítě příliš plaché nebo příliš drzé – pro všechny platí následující: Zůstaňte se svými potomky v kontaktu – mluvte o emocích, dovolte svému dítě být smutné nebo plakat. Mějte soucit a cestu z krize, ukažte, že vždy stojí za to hledat řešení. Ti, kteří znají své vlastní emoce a pocity druhých, se automaticky stávají empatickými (3).
Vážit si sám sebe
Důležitou roli i vzájemná ohleduplnost v rodině. Rodiče jdou dobrým příkladem tím, že se sami chovají ohleduplně, ale zároveň říkají "přestaňte", pokud je k nim někdo bezohledný. Na druhou stranu se děti musí naučit postavit se samy za sebe. Ale i v tomto případě je vzájemný respekt velmi důležitý. Rodiče mohou svým dětem sdělit, že je i jejich názory berou vážně a jsou důležité (3).
Zdroj: (1) www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC6419109/, (2) www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC5744656/, (3) www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC7331354/
Sledujte nás na sociálních sítích:
