Komentáře k článku

Já v dětství introvert. Vždycky jsem měla jen 1 velmi dobrou kamarádku. Která mě ale opustila, periferie si našla lepší kamaradku... Ze základky nás dost šlo na střední (dokonce si stejné třídy). Na střední jsem pro ty lidi byla najednou vzduch. Najednou jsem přestala existovat... V práci jsrm si opět našla 1 nejlepší kamarádku. Ale pak začala chodit s klukem. Odkopla mě a opět jsem se stala vzduchem. A to jsme spolu dokázaly kecat hodiny... Z toho plynou 2 věci. Buď jsem strašně špatný a zlý člověk a nezasloužím si žít nebo být navždy sama. Protože další odkopnutí nezvládnu.

já taky ne. ani dnes nemám. nechybí mi. lidem a mně je nejlíp, když jsme dost daleko od sebe. někomu nejde matematika, někomu mezilidské vztahy. to se prostě nenaučíš. asi jsem autista, nebo psychopat, nebo něco takového. co už.

starší dcerka byla a j evelmi oblíbená , ta mladší je její pravý opak - spíš samotářka , ale kamarádku i přítele má

Ja taky nemám