Moje dítě nemá žádné přátele

Každé dítě potřebuje přátele. Nemusí jich být mnoho, stačí jeden nebo dva opravdu dobří, na které se mohou spolehnout. Se kterými mohou vymýšlet žertíky a sdílet tajemství. Komu se svěřují, když mámě a tátovi občas s něčím nemohou. Se kterými mohou růst a vyrůstat. Ale ne všechny děti se spřátelí stejně rychle. Někteří mají s navazováním kontaktů potíže.

Proč si moje dítě nemůže najít přátele?

Existuje mnoho různých vysvětlení (1), proč se z dětí stávají outsideři a nemohou se spřátelit. Bohužel mohou hrát roli fyzické abnormality, postižení, ale také sociální postavení. Rodiče by to však neměli přehánět. Dokonce i děti bez drahého smartphonu nebo značkových bot najdou přátele, dokonce i ty s brýlemi, špatným účesem nebo astmatem. Důležitější při navazování prvních kontaktů a přátelství je chování. Sebevědomé, otevřené děti se spřátelí rychleji než ty plaché a úzkostlivé.

Děti, které nemají žádné přátele, mohou rychle získat pocit, že je s nimi něco špatně. Duše malých dětí jsou něžné a mohou se rychle zlomit. Osamělé děti jsou častěji nemocné, jsou náchylnější k depresi. Nezřídka trpí nočními můrami, neradi chodí do školy, jsou nesoustředění a letargičtí. Nebo se pocit osamělosti změní ve frustraci. Děti jsou neklidné, impulzivní, ubližují si a v nejhorším případě mají dokonce sebevražedné myšlenky.

Zvláštní chování nepřehlížejte

Nezřídka se z dětí, kterým se nedostává dostatek pozornosti a uznání mezi svými vrstevníky, stávají třídní klauni. Jsou hlasití, drzí, nekonformní. Ostatní děti je považují za vtipné, ale učitelé jsou naštvaní a rodiče rozladění a překvapení. Ale toto chování je tichý výkřik touhy o pozornost.

Buďte milující a trpěliví. To není vždy snadné, ale tyto děti jsou obvykle velmi kreativní a nápadité. Určitě byste měli tento talent podporovat. Dejte svému dítěti úkoly a odpovědnost, které vyžadují jeho dovednosti a odborné znalosti. To dává vašemu dítěti pocit, že něčeho dosáhlo, aniž by se muselo neustále uměle dostávat do centra pozornosti.

Zdroj: názory autora, (1) www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC4219827/