Internetová šikana je problém, kterému čelil téměř každý uživatel sociálních sítích a veřejných diskusních fór. Nenávistné agresivní útoky jsou projevem toho, co si většina mírumilovných uživatelů internetu myslí. Tedy projevem nedostatku lásky a výsledkem emoční deprivace z dětství. Podle newyorských psychologů z rozsáhlé studie vyplývá, že internetoví agresoři mají šestkrát častěji nemilující rodiče. Naopak rodiče projevující svým dětem lásku a patřičnou pozornost vychovají takového agresora šestkrát vzácněji.
Vše pramení z dětství
Vliv výchovy a emoční deprivace v dětství jsou tedy silnější než vrozené předpoklady. Ačkoli i ty hrají svou roli. Nicméně z výzkumu dvanácti tisíc mladých lidí vyplývá, že ti, kteří zažívali emoční deprivaci a nedostatek citů od rodičů v dospívání, se v dospělosti šestkrát častěji vybíjejí na uživatelích internetu nenávistnými útoky a virtuální agresivitou.
„Poskytování láskyplné pozornosti dětem stejně jako jiných typů emoční podpory, tedy to, jak teenager vnímá ochotu rodiče pomoci mu a jak se rodič snaží pochopit vnímání a problémy svého potomka, ovlivňují pravděpodobnost, s níž se mladistvý bude věnovat internetové šikaně,“ vysvětluje profesorka Sally Cohen z New York University.
Závěry však nejsou nijak překvapující. Psychologové dobře vědí, že i v minulosti bez internetu a kybernetického prostoru se mladiství, jejichž citovou výchovu rodiče zanedbávali, dopouštěli mnohem častěji fyzické šikany na vrstevnících. Částečně anonymní virtuální svět ale šikanu usnadňuje, takže je to problém častější než přímá šikana tváří v tvář.
Skrytá hrozba
Kyberšikana se podle odborníků v principu příliš neliší od té klasické, role agresora a oběti zůstávají neměnné. Liší se ale prostředky. „
Stačí zveřejnit ponižující obrázek nebo video či oběť vydírat výhružkami o zveřejnění. Někdy se to, co začalo jako žert, vymkne kontrole a může mít velmi neblahý dopad na dětskou psychiku,“ říká Anna Rollová, psycholožka a expertka na kyberšikanu. Stres vede děti do izolace a stažení do sebe, způsobuje deprese. Děti mohou utrpět i posttraumatickou stresovou poruchu, v nejhorších případech se pak objevují případy sebepoškozování, nebo dokonce sebevraždy.
Záludnosti internetu
Záludnost kyberšikany se pak skrývá v samotné technologii. Jednou nasdílené obrázky nebo videa se z online prostředí velmi špatně odstraňují a je možné je po nějaké době znovu „vytáhnout“, a tím oběti působit další bolest. „Dítě sice po útocích nemá modřiny, ale efekt může být mnohem závažnější než fyzická bolest. A protože je online téměř neustále, nemůže před nimi utéct, v bezpečí není ani doma,“ popisuje Rollová, která pomáhá obětem kyberšikany v Dětském krizovém centru.
Klíčová je prevence
Nejlepším způsobem, jak kyberšikaně zabránit, je podle odborníků prevence. V ní hrají velkou roli rodiče, jejichž úkolem je dětem vysvětlit rizika a ukázat, jak si chránit soukromí a jak se na síti chovat. Klíčové je také budování vzájemné důvěry v rodině. Nejlepší je telefony na čas odložit a povídat si nebo si společně zkusit zahrát hru. Hračky mohou působit i jako terapeutické nástroje.
Sledujte nás na sociálních sítích:
