Chování dětí je zrcadlem chování rodičů

Pravidla a hodnoty by se děti měly učit především nápodobou. Těžko mohou rodiče po dětech chtít způsobné chování, když sami budou mluvit s plnou pusou. Mnohdy jsou ale rodiče v otázkách výchovy díky velké zodpovědnosti sami bezradní a přetížení. Hodnoty navíc pro každého člověka, ale i kulturu, náboženství a společnost nemusejí znamenat ty samé aspekty.

Nevychovávají jen rodiče

V rámci zvětšující se globalizace se mění společnost a systémy společného soužití. S ohledem na to, že většinou v rodině pracují oba rodiče, část výchovy dětí tak přebírají chůvy nebo pedagogové od jeslí až po střední školu. A i tito lidé mají například odlišné hodnoty než rodiče. Ovšem přesto se s tím dítě musí umět vypořádat.

Jak naučit hodnoty a pravidla

Děti se se svými hranicemi a volností seznamují už velmi brzy. Například v motorickém vývoji se děti kolem osmého měsíce naučí lézt a už se vydávají na cestu alespoň do vedlejšího pokoje, jen aby poznaly nově nabytou volnost. Způsoby chování se děti naučí tak, že napodobují to, co vidí u lidí, které mají ve svém nejbližším okolí, tedy většinou od rodičů. A čím jsou děti starší, tím více volnosti dostávají. Ale toto může platit jen s ohledem na jejich zodpovědnost, protože s volností by měly děti znát i hranice.

Pravidla nemusejí pro děti být nutně něco negativního. Mohou pro ně znamenat jistotu, klid a důvěru. Pokud například v rodině budete dodržovat pevná pravidla společného stolování, naučí se dítě, že taková doba je pevná součást rodinného života, tedy jakýsi rituál, a nic jiného by nemělo být přednější.

Pravidla jsou pro děti nejlépe srozumitelná, když je stanovíte společně s nimi jasně a co možná nejjednodušeji. Ale od rodičů se pak vyžaduje neustálá schopnost a vůle, tato pravidla dodržovat nebo vyžadovat. Pokud se ani rodiče, ačkoli třeba jen výjimečně, vlastních pravidel nedrží, naučí se děti i toto. Pokud pravidla dodržuje dítě (nebo musí dodržovat), musí být schopni i rodiče.