Jako rodiče nejsme bohužel všemocní. Ale může významně přispět k tomu, aby naše děti vyrůstaly se zdravým sebevědomím. Proto bychom se některých zvyků měli pro jistotu úplně zbavit.
Většina z nás ví z vlastní zkušenosti, jak těžké je vybudovat si stabilní pocit sebevědomí, zdravý vzorec chování a pozitivní přístup k životu. O to více chceme přirozeně udělat všechno pro to, abychom tuto cestu dětem trochu ulehčili. Ale často tápeme v temnotě…
Vzorce si utváříme už v dětství
Americká psycholožka Carol Dweck, která se zabývá především vývojovou psychologií a vznikem vzorců myšlení, ukazuje alespoň správný směr. Podle ní existují dva možné modely, které si osvojujeme už v dětském věku a které pak velkou měrou ovlivňují naše sebevědomí. Jeden, kdy člověk věří, že vlastnosti jako inteligence, kreativita a talent jsou vrozené a není možné je změnit. Takový člověk se bojí výzev i vlastního selhání. A druhý model, podle kterého se člověk vyvíjí a roste, získává schopnosti cvičením a dále je zlepšuje tím, že trénuje mozek. Na výzvy a možné chyby pohlíží jako na nové šance. Cílem všech rodičů je samozřejmě to, aby jejich děti vyrůstaly v přesvědčení, že výzev se nemusí bát a na chyby nahlížely jako na šanci k dalšímu zlepšení. Aby to bylo možné, je nutné, aby se rodiče vyhnuly následujícím výchovným metodám.
Nesnažte se dítě před vším ochránit
Rodiče, kteří se snaží děti neustále ochraňovat a nikdy je nenechávají samotné, jim podvědomě svým chováním ukazují, že jejich ochranu potřebují. Tím jim berou šanci naučit se, jak samy zhodnotit situace a nebezpečí. Samozřejmě to neznamená posadit malé dítě vedle horké trouby, ale pokud třeba osmileté dítě spadne z houpačky, protože se pevně nedrželo, je to pro něj zpravidla spíš cenná lekce než životní drama.
Nepomáhejte mu se vším
Kdo umožní dětem postavit se nějaké výzvě a získat tak zkušenost, že i když neuspěje, svět se nezboří, dělá pro dítě to nejlepší. Dříve nebo později stejně dojdeme do bodu, kdy už nebudeme moci za děti dělat všechno a nebylo by přece fér je na to postupně nepřipravit. Kromě toho, když budeme dětem ve všem pomáhat, posilujeme v nich pocit, že nevěříme, že by to mohly zvládnout samy – a důsledkem bude, že si ani samy nebudou věřit.
Neoznačujte věci jako jednoduché
„Zkus to! Je to přece jednoduché!“ Tuhle větu už jste slyšeli i řekli mnohokrát, má ale téměř zničující následky. Nejdříve je nutné zdůraznit, že to, co se mnohým dospělým zdá jednoduché, nemusí být jednoduché i pro děti. Takže pokud označíme nějaký úkol za jednoduchý a dítě ho nebude moci vyřešit, nejspíše si pomyslí, že je asi velmi neschopné, když nezvládne ani jednoduchý úkol. A pokud se mu takový úkol podaří, vaše vyjádření, že to bylo přece jednoduché, jeho radost z úspěchu zmenšuje. Lepší motivace jsou věty jako „ty to dokážeš“ nebo „zkus to, jak nejlíp dokážeš a není vůbec nic špatného na tom, když to nezvládneš.“
Sledujte nás na sociálních sítích:
