Tatínek drží malého raracha za nohu a šimrá ho na chodidle. Dítě se směje, až mu tečou slzy a celá rodina se tím náramně baví. Jenže psychologové to vidí zcela odlišně. Podle nich se totiž jedná o jednání, které hraničí s mučením. Usmíváte se, že přece o nic nejde? Možná byste si to měli vyzkoušet sami.
Historie o zábavě nemluví
Když se ohlédneme do dob středověku, kdy bylo zvykem trestat mučením, nalezneme zde lechtání jako jednu z účinných možností. Lidé se přivazovali ke dřevěným stolům nebo kůlům a za pomoci peří nebo obyčejných lidských rukou se lechtali, dokud se nezbláznili. Odborníci potvrzují, že i krátkodobé vystavení této aktivitě, dokáže člověka uvést do stavu nepříčetnosti.
Vždyť se směje
Reakce člověka na pošimrání je smích, a proto v ostatních lidech vyvolává tato nepříjemnost dojem, že přece musí být zábavná. Opak je ale pravdou. Smích je pouze reakcí centrální nervové soustavy a nemá se zábavou nic společného. Dítě u něj zažívá pocit absolutního zoufalství a mezi smíchem a pláčem je v tomto případě jen tenká hranice. Po skončení lechtacího maratonu přichází taková úleva, že dítě paradoxně neprojeví známky prožitého stresu. Tím vzniká mylný dojem, že se jedná o skvělou zábavu.
„Můj táta si na mě vždy klekl a lechtal mě, dokud jsem se nedusila smíchy. Nenáviděla jsem to. Místo toho, aby to pochopil, se pak na mě ještě zlobil, že mi přece nic hrozného nedělá a že jsem citlivka,“ vypráví maminka dvou dětí Zuzana (34).
Šimrejte, ale dobrovolně!
Přestože jde o věc většině lidí nepříjemnou, najdou se mezi nimi i tací, které to baví a líbí se jim to. Pokud to tedy vaše dítě vyžaduje a samo si o lechtání řekne, nemusíte si s tím dělat hlavu. Domluvte si ale jasný signál, který vám dítě vyšle, aby vám dalo najevo, že už to stačí.
Nikdy nedržte dítě násilím nebo se jej nesnažte rozveselit lechtáním, když má špatnou náladu. Smích tím sice vyvoláte, dobrou náladu ale nikoli. Naopak je to často rozladí ještě víc.
„Naprosto nesnáším, když lidi naše miminko šimrají na chodidlech, a když je upozorňuji, aby to nedělali, nechápavě se ptají proč. Neumím si ani představit, jak to pro dítě, které se neumí samo ještě pořádně hýbat nebo říct, že se mu to nelíbí, musí být nepříjemné. Hrozně mě to štve,“ říká sympatická Ivana (27).
Pozor na následky
Vzhledem k tomu, že lechtání vyvolává velmi silnou stresovou reakci, podobně jako leknutí nebo intenzivní strach, existují i případy, kdy dítě po častém lechtání svými rodiči, ve snaze dítě rozveselit, začalo trpět pomočováním. Výjimkou nejsou ani vzniklé vady řeči, zadrhávání, koktání nebo tiky.
Sledujte nás na sociálních sítích:
