Za vytržený zoubek minci pod polštář, pod stromkem dárky od Ježíška, večer obchází klekánice a čerti všechno vidí. Pohádkové postavy jsou nedílnou součástí života našich dětí. Dalo by se říci, že čím více je postava nerealistická, tím více v ní děti věří. Jednou ale přijde čas, kdy i naši drahouškové budou muset dojít prozření.
Kdy a jak je uvést do reality?
Správné načasování
Psychologové se shodují, že nejideálnějším časem pro sdělení kruté pravdy je období předškolního věku, ale důvodem je spíše fakt, že ve věku okolo šestého roku jsou již děti schopné rozeznat fikci od reality. Ze zkušenosti rodičů dokážou však jejich děti věřit na smyšlené bytosti ještě o trochu déle. Pokud si je například ostatní děti nedobírají, klidně je nechte, ať si dětství včetně kouzelných postav užívají o trochu déle.
Věřit, neznamená být hloupý
V dnešní době, kdy každé druhé dítě věří, že cokoli chceme, lze koupit za peníze, je těžké udržet tajemno okolo svátků nebo nočních
„podpolštářových vloupaček“. Děti se často jedno druhému posmívají za to, že ještě na některou z kouzelných postav věří, jenže jsme to právě my rodiče, kteří vštěpují dětem víru a následně jim ji berou. Postupem moderní doby se čas víry v pohádky podstatně zkracuje. Proč bychom ale měli naše děti o ten krásný a kouzelný čas ochuzovat? Vštěpovat někomu víru v nadpřirozené není oblbování, jde o to, abychom děti naučili pokoře a hloubce prožitku.
Do světa dětí patřili, patří a vždy patřit budou všechny princezny, rytíři, draci, víly… Neberme tedy našim dětem tu magickou sílu fantazie dříve, než je nutné.
Hlavně s citem
Každé dítě je jiné, a i když se může stát, že vaše dítě informaci o neexistenci kouzelných bytostí přejde jakoby nic, jiné to může velmi rozlítostnit. Citlivější děti dokonce mohou být naštvané, že jste jim lhali. Je proto důležité sdělit jim vše s citem a ne jen tak prohodit u večeře, že Ježíšek neexistuje a dárky kupuje máma s tátou.
Ideální je, když jim to sdělíte nenásilně, například pomocí pohádky. Večer, až půjdou děti spát, můžete jim vyprávět příběh, ve kterém jim celou situaci vysvětlíte. Zbytek už můžete nechat na dítěti, ovšem pokud máte dojem, že je zmatené, je potřeba uvést věci na pravou míru.
Oznámení takového faktu by mělo mít správnou formu. Vysvětlete dětem, že o Ježíškovi se vypráví, aby bylo období Vánoc ještě kouzelnější, Zubnička je zase odměnou za statečnost, a i když neexistují a dárečky nosí rodiče, dělají to proto, aby ostatním ukázali svoji lásku. A že i dospělí rádi věří pohádkám, a proto se často schováváme za čerty, anděly a Mikuláše nebo hodné pohádkové bytosti. I jako dospělí máme nárok na fantazírování a magické momenty. I když jsou pouhou fikcí.
Sledujte nás na sociálních sítích:
