Komentáře k článku

Mam 4 deti, byl jsem u vsech porodu a je to nezapomenutelna zkusenost. Ne vzdycky prijemna, ale nezapomenutelna Chlap ktery to nezazije nepochopi:-D

Bez přítele bych k porodu nešla :-D mám štěstí, že ten můj to bral jako samozřejmost a vůbec ho nenapadlo, že by tam nešel :-)

byl jsem u porodu prvního dítěte (dcery) a i když nesnáším nemocnice a krev, u takovéto duležité věci jsem v sobě našel jako zázrakem sílu to snášet a neomdlévat... manželka byla neskutečně vyčerpaná, protože to byl poměrně dlouhý porod a nakonec byla ráda, že mě tam měla a byl sem jí nablízku... borci, nemyslete na sebe, o Vás nejde, jde o tu ženskou, která tam prožívá obrovské bolesti a potřebuje svého manžela/partnera mít u sebe! Čekáme nyní druhé dítě a opět budu u porodu přítomen abych byl manželce psychickou oporou

byl jsem u porodu prvního dítěte (dcery) a i když nesnáším nemocnice a krev, u takovéto duležité věci jsem v sobě našel jako zázrakem sílu to snášet a neomdlévat... manželka byla neskutečně vyčerpaná, protože to byl poměrně dlouhý porod a nakonec byla ráda, že mě tam měla a byl sem jí nablízku... borci, nemyslete na sebe, o Vás nejde, jde o tu ženskou, která tam prožívá obrovské bolesti a potřebuje svého manžela/partnera mít u sebe! Čekáme nyní druhé dítě a opět budu u porodu přítomen abych byl manželce psychickou oporou

Manzel byl u vsech trech porodu svych dcer. A myslim ze toho nelituje. A pry kdyby byl nekdy dalsi porod, tak klidne pujde zas. :-) Byla jsem strasne moc rada ze ho j porodu muzu mit. Byla to krasna opora a zvladli jsme to spolu :-)

Já bych tam chlapa nechtěla, měla jsem dokonce i doktorku. SESTŘIČKY BEZVA A ŽÁDNÉ OTRAVOVÁNÍ S MIMČEM HNED PO PORODU.

Když jsem poprvé rodila v r.1982, tak muži k porodu nesměli. Byla jsem úplně vyděšená, nevěděla jsem, co mně čeká a tehdy bych tam manžela potřebovala. Dnes je fajn, že tam muži smí, jsou fakt velkou oporou. Viděla jsem zrovna včera v pořadu Malé lásky, jak ti chlapi těm ženám pomáhali, i když i je to zmáhalo, ale byli stateční.

Můj manžel u porodu byl. Byl skvělý. Nebyl se mnou jen 2x za tu dobu. Když mi dávala sestřička klistýr. Pak když jsem na něm viděla, jak je zoufalý, že ten porod nepostupuje a mě to trápilo, že on je smutný. U druhého mimča doufám se mnou zas bude. Věřím tomu, že chlap, který zažije porod si uvědomí, jak kouzelný a náročný je příchod dalšího člověka na svět.Na druhou stranu chápu každého chlapa, který zůstane čekat na chodbě.Škoda, že my ženy tu možnost volby nemáme :(

Já jako zdravotník bych se nerad kolegům pletl v práci, třeba se něco "vysere" a pak budu jen překážet. S díváním na porod problém určitě nemám, ostatně kdo viděl dvě pitvy bez nějakého hroucení se, tak ho jen tak něco nerozhází.

Přítomnost u porodu je výmysl posledních let, a je to vydírání, neznám chlapa, který tam jde dobrovolně. Žena, kterou miluješ, rodí tvoje dítě a chce tě tam mít, nemáš jinou možnost !

Manžel by nechtěl být u porodu.Má slabší povahu.

Manžel u porodu chtěl být. Mi to bylo jedno, jestli půjde nebo ne. Ale byla jsem ráda, že se mnou byl, ač po dvanácti hodinách odcházel s rozdrcenou rukou 😂 To jsem se mu omlouvala, on to však bral jako samozřejmost (v podstatě si prožil při kontrakcich taky trochu bolesti :-D) ... ... Ovšem chápu i chlapy, kteří nejdou. Můj brácha nesnese pohled na injekce, krev, hadičky, natož pohled na milovanou osobu, která trpí bolestí. Na pokoji první doby porodní se svou partnerkou byl, ale k samotnému porodu nešel, byl za dveřmi. ....... Jít k porodu je pro každého chlapa otázka na tělo a má několik měsíců na to si to v hlavě srovnat. A když se rozhodne na poslední chvíli třeba nejít, není to srabáctví, a žena by mu to neměla vyčítat.

Já bych tam chtěla přítele, ale tohle si musí rozhodnout on sám, ale když by byl proti určitě sestru já byla u jejího porodu a vím jak silný to bylo a jak moc to znamenalo i pro ni

Myslete..at si rozhodnou sami..ja nebyl a manzelka nechtela...ty clanky ksou vymyslene pohadky od redaktoru..to jsem si pocetl...poprve neco podobneho ctu...poprve pisi reakci

Porodila jsem tři děti a pouze u prvniho jsem měla sebou mou maminku. Je to ženská a tudíž věděla co mě čeká a jak mi,, pomoct,,. Další dvě jsem rodila,, sama,,. Měla jsem vždy štěstí na suprovy personál a porodní asistentky.Manzel nikdy jít nechtěl a ani bych ho tam nechtěla. Potřebovala jsem se soustředit sama na sebe. A vztah k dětem má úžasný i tak.

Za celou historii se chlap dostal k porodu jen velmi zřídka, buď v tu dobu někde pracoval, lovil, válčil a nebo to bylo společností vnímáno jako nevhodné. Dnes když konečně má možnost být u toho a podpořit milovanou osobu v těžké chvíli zdegeneroval tak že nesnese pohled na krev a pár hodin řevu a emocí. Ale je dobře když si to přizná a vynechá i tak má personál práce až nad hlavu a ještě někoho dalšího křísit.

Otec u porodu jednoznačně. Dítě zplodil a matky se také nikdo neptá jestli u porodu chce být. A že by z toho mohl mít nějaké trauma?pro ženu je to snad příjemné?kdo jiný než on by měl v těchto chvílích ženu podpořit.

Mému manželovi se k porodu nechtělo...spíše jsem ho nutila ale po tom co se narodila malá jsem u něj viděla poprvé slzy štěstí a každému dnes radí ať k porodu jdou ze je šťastný že naši maličkou hned viděl a byl u toho když se poprvé podívala na svět. Jeden druhého si díky tomuto okamžiku více vážíme <3

A já si myslím že si muž víc váží ženy a dítěte když je u porodu.

Souhlasím s panem Karlem, kdo u porodu nebyl, nepochopí! Za našich let kdy jsme rodily my - před čtyřiceti a více lety, otec u porodu nebyl, možná některý výjmečně protože se to "nestihlo" dojet do porodnice. Jako znovu nastávající nadšená babička se přimlouvám - pánové, ukažte se že nejste "bábovky", buďte s vaší partnerkou pokud si to přeje při tom úžasném okamžiku zrození, buďte první kdo vezme své miminko do náruče, věřte že na ten okamžik nikdy nezapomenete. A až jednou povedete svoji dceru k "oltáři" nebo podpoříte syna při vstupu do obřadní síně, znovu se Vám vrátí ten úžasný zažitek že jste byli "při tom". ;-)