Některé maminky si tatínka u porodu vysloveně přejí, druhé chtějí být raději samy. Mají pro svá rozhodnutí různé důvody. My jsme ale tentokrát vyzpovídali muže, kteří se nám svěřili, proč chtěli nebo nechtěli u porodu být a zda by se takové šance chopili i podruhé.
Půjdeš, nebo ne?
Rozhodnutí muže, zda chce nebo nechce být u porodu, je poměrně zásadní. Ať už se rozhodne jakkoli, rozhodně by neměl být tlačen do něčeho, do čeho se mu nechce. Z pohledu psychologů je ale přítomnost otce u porodu pozitivem pro oba rodiče. Nejenže se rodička necítí být sama, ale společně s ní může celý zážitek absolvovat i otec, který si díky svojí přítomnosti může udělat reálný obrázek o tom, jak bolestivý proces může porod být a tím posílit vzájemné vztahy s matkou dítěte i se samotným miminkem. Ptali jsme se několika tatínků, proč se rozhodli být partnerce oporou nebo se naopak porodu neúčastnit.
„Když jsem se dozvěděl, že budeme zanedlouho rodiči, neváhal jsem ani vteřinu a rovnou jsem manželce řekl, že k porodu půjdu s ní. Nikdy mě nepřepadl žádný pocit strachu z toho, co se bude dít, až do samotného porodu. Když došlo na lámání chleba, byl jsem totiž úplně bez sebe. Manželka naproti tomu byla celou dobu klidná a spolupracovala, kdežto já jsem se vedle ní hroutil. Ne snad, že by mi vadil samotný porod, ale měl jsem o manželku i miminko příšerný strach. Když se pak malý narodil, ulevilo se mi natolik, že jsem se rozbrečel jako malý kluk. Nešlo to zastavit,“ vypráví sympatický Pavel (34), který je dnes tatínkem již čtyřletého Honzíka.
„Věděl jsem, že k porodu s manželkou nemůžu. Nesnesu pohled na krev a z bílých plášťů omdlévám. Cítil jsem se hloupě, že ji v tom nechávám, ale bylo mi jasné, že by na sále měli víc práce se mnou, než s porodem naší dcery. Manželka to naštěstí pochopila. Proseděl jsem na chodbě porodnice osm hodin. Ani mě nenapadlo odtamtud odejít, ale dovnitř jsem prostě nemohl,“ popisuje smutně tatínek Adam (31).
Celkový dojem
Zajímalo nás, jakým způsobem muži vnímali chování svých partnerek, jaký měli dojem ze samotného porodu a co cítili, když poprvé viděli své miminko. Odpovědi se k našemu překvapení moc nelišily.
„Manželka byla neuvěřitelná. Vydrží hodně, ale na tu tvář zkroucenou ohromnou bolestí asi nikdy nezapomenu. Bylo mi jí strašně líto. Celou dobu vtipkovala, ale já měl nervy v kýblu, i když jsem se to snažil nedávat najevo. Porod jako takový byl opravdu zajímavý a myslím, že by ho měl vidět každý chlap. Je spoustu nepěkných věcí okolo, které by asi člověk vidět nemusel, ale to k tomu patří, a za ten zážitek pochovat si to úplně nové miminko, to rozhodně stojí,“ vypráví zasněně novopečený tatínek Honza (27).
Poprvé, podruhé, potřetí…
Většina tatínků se shodla, že by u porodu dalšího dítěte asistovala znovu, někteří z nich už ale tak odvážní nebyli.
„Moje žena na mě při porodu strašně křičela. Nemám jí to za zlé, je mi jasné, že při takové bolesti řekne člověk cokoli, jen aby to už bylo za ním, jenže jsme si tím trochu zkazili celkový dojem. Manželka byla po porodu neskutečně vyčerpaná a po několika hodinách křiku a nadávek jsem byl vyčerpaný i já. Shodli jsme se na tom, že až přijde na řadu druhé miminko, počkám si na chodbě, dokud nebude venku. To už prý na mě bude hodná,“ směje se Petr (29).
A jaký zážitek z příchodu na svět vašeho miminka máte vy?
Sledujte nás na sociálních sítích:
